2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / VII- BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY A DVĚ NAVÍC
Zuzana Paulusová
Pohled na provaziště, vpravo jsou konopná lana,přes která jsou ovládány tahy.Provaziště je jedno z divadelních pracovišť, která diváci nikdy neuvidí. Můžete ho představit?
Provaziště je místo/pracoviště, ze kterého se ovládá 33 tahů, což jsou vůči jevišti příčně zavěšené kovové tyče – jekly, které v rozestupech cca 30 cm pokrývají téměř celou plochu jeviště. Těsně za oponou je umístěn ještě jeden tah s nižší nosností – tzv. tah nula.
Tahy ovládáme z lávky, která se nachází v levém portálu cca 12 m nad jevištěm. Naše provaziště je ruční, což nepřekvapivě znamená, že tahy ovládáme manuálně – vlastní silou. Tahy jsou ovládány přes konopná lana. Každé toto lano tvoří asi padesátimetrovou smyčku, která začíná a končí u závažiště, na něj se nakládají, případně vykládají desetikilová závaží, tzv. cihly. Vždy podle hmotnosti toho, co je zavěšeno na konkrétním tahu. Každý tah má nosnost 200 kg a zavěšují se na ně různé součásti scény. Od tzv. hadrů (sufity, šály, půl samety atd.), což jsou různě (ale vždy) velké „kusy“ černého sametu, které vykrývají určité části scény nebo tvoří tzv. nástupy pro herce/herečky na jeviště nebo vykrývají světla na rampách. Dále na tazích bývají zavěšená světla, případně fólie na projekce. A samozřejmě pak i samotné kulisy a dekorace. Tahy se mohou celkově pohybovat v rozmezí cca 24 m (od podlahy do nejvyšší polohy), čímž umožňují schovat i rozměrné části scény – kulisy, kdy některé jsou opravdu velké a váží i několik metráků a jsou zavěšeny na víc tahů. Díky tomu lze během představení rychle přestavět scénu – změnit prostor na jevišti. Například zmizí dům a objeví se podloubí na ulici. Občas jsou na tazích zavěšeny i statické kulisy stojící na jevišti.
Jak vypadá váš pracovní den?
V běžný pracovní den přijdu ráno a v 7.30 h začínáme zbouráním scény představení z předchozího dne. Poté se převěsí sufity, šály atd., a když je čas, tak i některé kulisy na večerní představení. To se ale musí stihnout do 10 h, kdy začíná na jevišti zkouška v náznaku, která končí zpravidla ve 14 h. Po zkoušce se staví scéna na večerní představení, začátek je v 19 h a zpravidla ho v celé délce sloužíme. Většinou sloužíme ve dvou lidech a jsme dvě stálé dvojice: já s Petrem Váchou, druhá dvojice je Pavel Havránek a Vít Tichý.
Jak funguje provaziště během představení?
Všechny akce pro každé představení máme rozepsané v „knize“. S tahem jedu ve chvíli, kdy dostanu od inspice znamení na tzv. servo, což je v podstatě malý semafor, na kterém jsou dvě světla – příprava a akce. Na přípravu odbrzdím tah a na akci jedu s tahem, jak a kam je třeba – na ovládacím konopném laně máme udělané značky. Například víme, že na první znamení má jet tah č. 20 rychle nahoru na modrozelenou a tah č. 11 pomalu dolů na červenou. Při samotné akci, kdy pohybujeme kulisou, stojíme v podstatě zády k jevišti a pozorujeme, až nám na laně „přijede“ značka na místo. Samozřejmě že naše akce hlídá inspice, a když se děje něco jiného, než by mělo, tak nás upozorní nebo zastaví, případně popožene.
Co je na té práci nejobtížnější?
Pro mě hlavně ze začátku to nejtěžší byla asi již zmiňovaná „jízda naslepo“. Přemluvit svoji hlavu, že je všechno správně a že se můžu spolehnout jak na značku na laně, tak na znamení od inspice. Zůstat v klidu, nenechat se tím pocitem znejistit. A to zejména, když se jedná o přestavbu, kdy jedu až na podlahu jeviště s nějakou velkou, těžkou kulisou a dole se v rámci přestavby pohybují kluci z techniky anebo herci a herečky. Ale zvykl jsem si a popravdě žádnou vyloženě obtíž nevnímám, případně se takové „obtížné“ chvíli snažím předejít. Například tím, že si nějakou takovou „nepříjemnou“ akci zkusím před představením, případně si (pokud to jde) s Petrem u takových akcí vypomůžeme tím, že to ten druhý pohlídá.
Býváte nervózní, nebo je to pro vás spíš adrenalin?
Vyloženě nervózní nejsem a adrenalin v pravém slova smyslu asi necítím. Jakási mírná nervozita se ještě občas objeví během hlavních zkoušek, když tam máme právě takové akce, kde jedu s kulisou blízko lidí. Ta se případně ještě drží několik představení po premiéře, než si to všechno sedne. Hodně to závisí na režii a inspici. Je to asi taková ta zdravá nervozita, která mě spíš drží v pozoru, než že by mi svazovala ruce.
… pro Lukáše Kepperta, vinohradského „provazáka“