LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

NA JEVIŠTIPoslední půlrok se Studiem

​Vladimír Čepek

Pokud vše poběží hladce, máte v tomto půlroce poslední šanci navštívit prostor tzv. nové zkušebny, kde sídlí Studiová scéna. Ta v dnešní podobě společně s plánovanou rekonstrukcí budovy Divadla na Vinohradech definitivně skončí. Menší, řekněme studiovou scénu by mělo mít i zrekonstruované divadlo, ale ta by měla být umístěna jinde a měla by také mít jiné parametry.

​Daniel Bambas (Ludvík) a Antonie Talacková (Anna),
Jan Procházka: Ucho, r. Šimon Dominik, 2017Studiová scéna, tehdy ještě pod názvem Nová zkušebna, se otevřela v polovině devadesátých let, přesně v říjnu 1995, premiérou hry britské dramatičky Charlotte Keytleyové Máma říkala, že bych neměla, v níž v režii Jakuba Korčáka účinkovaly Věra Budilová, Gabriela Vránová, Daniela Kolářová a Lucie Juřičková. V dalších letech se ve studiovém prostoru uváděly komornější hry, které nebyly vhodné pro velké vinohradské jeviště. Za všechny jmenujme alespoň Scény z manželského života od Ingmara Bergmana, kde si ústřední dvojici v režii Karla Kříže zahráli Eva Režnarová a Svatopluk Skopal (premiéra v roce 1998), nebo McDonaghovu Krásku z Leenane, kterou na Vinohradech debutoval Petr Svojt­ka (premiéra byla v říjnu 2006, v inscenaci účinkovali Jana Hlaváčová, Lucie Juřičková, Martin Zahálka a Pavel Batěk).

Po nástupu současného vedení v roce 2012 dostala Studiová scéna (nyní již pod tímto názvem) své jasné dramaturgické zaměření: vznikl cyklus Česká a slovenská komorní hra na Studiové scéně DnV. Začal ještě spíše intuitivně uvedením skvělé hry Josefa Topola Kočka na kolejích s Janou Strykovou a Pavlem Baťkem (v režii Michala Pavlíka), následovalo dalších čtrnáct her etablovaných i začínajících českých i slovenských autorů.

V této chvíli se ve studiovém prostoru hrají tři z nich. Již desátou sezonu (premiéra proběhla 9. června 2017) máte možnost zhlédnout inscenaci Ucho, kterou nastudoval režisér Šimon Dominik. Komorní psychologické drama, v němž se objevují prvky satiry, frašky, grotesky, kriminálního filmu, a dokonce i momenty hitchcockovského ladění, je jevištním zpracováním trezorového filmu režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Text pro jeviště upravila jeho dcera Lenka Procházková a nabízí skvělé herecké příležitosti pro Antonii Talackovou, Daniela Bambase a Jiřího Maryška.

Režisérka Barbora Mašková ještě jako studentka režie na pražské DAMU nazkoušela na jaře roku 2019 hru tehdejší dramaturgyně DnV Barbory Hančilové Za dveřmi. Tyto dveře přináleží k vile na pražské Ořechovce, která je centrem celé hry a v níž se odehrává příběh jedné rodiny, konkrétně tří generací jedné rodiny na pozadí velkých historických událostí 20. století. V inscenaci můžete vidět Andreu Elsnerovou, Janu Kotrbatou, Terezu Císařovou, Pavla Rímského, Dana Bambase a Ondřeje Krause.

​Pavel Rímský (Josef) a Andrea Elsnerová (Týna),
Barbora Hančilová: Za dveřmi, r. Barbora Mašková, 2019Třetí dosud uváděnou inscenací jsou Havlovy aktovky Motýl na anténě a Audience, opět v režii Šimona Dominika. Nesmírně vtipné a absurdní dialogy intelektuála Jana, jeho ženy Marie a jeho tchyně v den Janových třicátých narozenin (a ještě starost, aby neprobudili usnuvšího nájemníka – instalatéra pana Baštu) v Motýlovi na anténě a neméně kouzelný dialog pracujícího intelektuála Vaňka a Sládka v pivovaru v Audienci jsou nejen vzpomínkou na neblahou dobu jejich vzniku, ale současně jsou až děsivě aktuální.

Jedinou hrou zahraniční provenience, kterou můžete ve studiu navštívit, jsou Sirotci Dennise Kellyho. Inscenace Barbory Maškové vznikla původně v době covidu v divadelním uskupení OLDstars, protože v ní však hrají „naši vinohradští“ herci Jana Kotrbatá, Viktor Javořík a Jan Battěk, od jara 2024 našli azyl také na Studiové scéně.

Ať už si vyberete Ucho, Za dveřmi, aktovky Václava Havla, nebo Sirotky, budeme rádi, když se přijdete se Studiovou scénou rozloučit.