LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORSnad nejsem na Míráku podmírák

​Jiří Janků

Jednou z nových posil našeho souboru je čerstvý absolvent DAMU Erik Zabrucký. Ve Vinohradském divadle debutoval v Shakespearově komedii Večer tříkrálový, kde ztvárnil roli Andrého Chabruse. Naši diváci jej mohou znát také jako Gustava z divadelní adaptace románu Aleny Mornštajnové Hana.

​Erik jako Pan André Chabrus, s Jiřím Panznerem (Fabian)
a Františkem Belešem (Pan Tobiáš Brock),
v komedii Večer tříkrálový, r. Juraj Deák, 2024Eriku, kdy jsi poprvé zatoužil po tom stát se hercem?

Vlastně jsem ani takhle konkrétní touhu neměl. Když jsem se ve třeťáku na gymplu zamyslel, kam dál, došel jsem k tomu, že chci stát před lidmi a mlít pantem. Měl jsem tedy plány A, B a C. Plán A byla žurnalistika, obzvláště mě bavila publicistika. Plán B bylo učitelství, čeština a zeměpis. A konečně nejméně realistický plán C – herectví. Hrál jsem sice od druháku studentské divadlo, ale vzhledem k malé šanci na přijetí jsem svému plánu C raději moc nevěřil. Jenže přijímačky na DAMU jsou vždy už v lednu, a když to klaplo, nikdy bych si neodpustil, kdybych se býval takové haluze nechytl a pevně nedržel!

Jak důležitá pro tebe byla studia na DAMU? Co ti škola dala, a co naopak ne?

Studia byla strašně důležitá. Předtím jsem se o divadlo skoro nezajímal, škola mi dala divadelní rozhled, naučila mě základům hereckého řemesla. Její největší přínos je ale v tom, že mě seznámila se spoustou inspirativních a divadlem posedlých „magorů“. Nezískal jsem tak pouhé spolužáky, nýbrž druhou rodinu, životní a jevištní parťáky k nezaplacení.

A co mi škola nedala? Myslím, že hereckou odvahu a sebejistotu. Tu mi totiž dávali spolužáci. Najednou jsou fuč, jenže bez kuráže a špetky drzosti se herectví dělá dost špatně, takže to ze sebe člověk musí vyždímat sám!

Hned po škole jsi získal angažmá v našem divadle. Jak složité pro tebe bylo vyrovnat se s tak velkým sálem a jevištěm?

S jevištěm a sálem se vyrovnávám neustále. To ale k herecké práci patří, najít míru hlasitosti a emocí, pod niž už v daném prostoru nelze klesnout. Na DAMU jsem však spíš přehrával než podehrával, takže snad nejsem na Míráku podmírák. Vinohradské jeviště má nicméně pasti, které potrápí kaž­dého hereckého nováčka bez doktorátu z akustiky. Uděláš krok dopředu, a je tě slyšet jako z reproduktoru – uděláš krok dozadu, a nejsi slyšet vůbec. Dodnes bych někdy potřeboval navigaci.

Pocházíš z Valašského Meziříčí, tedy města, kde se odehrává děj naší inscenace Hana, ve které hraješ roli Gustava. Pomáhala ti nějak tato skutečnost při zkoušení?

Je to spíš symbolická než funkční výhoda. Vím, jak vypadají ulice, příběhy si dokážu zasadit do konkrétních domů, ale u zkoušení jsou přece jen důležitější vztahy a situace, jimiž si postavy procházejí. Ale musím se přiznat, že mě při zkoušení hřálo, že hrajeme zrovna o mé domovině.

Četl jsi román Hana předtím, než jsi v inscenaci začal zkoušet? Pokud ano, bylo to pro tvou práci na roli důležité?

Ano, četl. Při dramatizaci prózy to dělám vždycky. Baví mě srovnávat. Herec má v románu zdroj nápadů, které by jinak musel vymyslet sám. I když dramatizace musí pro časovou únosnost inscenace některé motivy vypustit (u Gustava např. konflikt s otcem ohledně armády), byl pro mě román vodítkem, k němuž jsem se během zkoušení opakovaně vracel. Herec je totiž jako pes – vodítko potřebuje.

​… v úspěšné inscenaci Hana hraje Erik roli Gustava Horáčka,
s Terezou Císařovou (Mira), r. Petr Svojtka, 2025.Zajímal by mě tvůj osobní názor na herectví. Co je podle tebe pro herce nejdůležitější a proč tě vůbec herectví baví?

Když jsem se hlásil na DAMU, myslel jsem si, že herec je šašek pro dospělé. Na škole se mi to pokoušeli všemožně vyvrátit, mluvili o charismatu, hloubání, postavách, těžkých osudech. Ano, mají pravdu. Mě ale na herectví bude stejně nejvíc bavit to, když se nám, hercům, povede vás, diváky v hledišti, rozesmát. A co je pro herce nejdůležitější? Aby ho bavilo hrát.

Jaký typ divadla je ti blízký?

Lepší je si protiřečit než se opakovat, takže teď nebudu velebit komedii. Mám rád zejména herecké divadlo, raději přehrané než podehrané, nejlépe komorní, jeden stůl, dvě židle, na začátku se rožne (jak říkáme na Moravě), na konci se zhasne. Rád si zajdu i na absurdní drama, to nikdy nevíte, jak to ti tvůrci pojmou.

Jsi na úplném začátku své kariéry. Máš nějaké herecké sny a mety, kterých bys chtěl dosáhnout?

Nemám. Když jsem totiž někdy nějaký sen měl, nikdy se mi nesplnil. Já jsem takový divný člověk, mě sny nevedou k činnosti, ale k intenzivnějšímu snění a zamýšlení… Vždyť ani to herectví nebyl nějaký sen! Člověk se tak potlouká světem a někde je, má kliku, pak zase nemá a pak něco přijde. Teď jsem tady a su tu rád.