LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

NA JEVIŠTIVečer tříkrálový očima našich diváků

​Jiří Janků

Shakespearův Večer tříkrálový patří k titulům, které divákům vždy připomenou, že autor byl nejen básníkem, ale také výborným pozorovatelem lidských slabostí. Všechny ingredience alžbětinské komedie tu najdeme pohromadě – převleky, záměny postav, fatální nedorozumění i zaskočené milovníky. Nejde ale jen o efektní skládanku, Shakespeare dokázal tyto motivy sestavit do příběhu, který je současně rozvernou hrou i jemnou studií toho, jak láska dokáže popřít logiku a řídit se vlastními zákony. I když se děj odehrává ve smyšlené zemi, postavy působí lidsky a přirozeně. V jejich citech a touhách se snadno poznáme i dnes. Hra se nese v duchu laskavého humoru a přináší divákům pocit radosti, aniž by se vyhýbala okamžikům, kdy smích trochu zhořkne. Večer tříkrálový tak není jen lehkou komedií, ale i připomínkou toho, že lidské srdce si někdy poroučí samo, a rozumu nezbývá než ustoupit.

​Aneta Krejčíková (Olivie), Dominick Benedikt (Sebastian)
a Kateřina Elizabeth McIntosh (Viola) ve Večeru tříkrálovémVečer tříkrálový má na vinohradském jevišti dlouhou inscenační tradici. Dosud zde byl uveden pětkrát a dá se říci, že vždy poměrně úspěšně. Naše nejnovější inscenace má za sebou první sezonu a podle reakcí diváků i diskusí na webu se ukazuje, že režisér Juraj Deák dokázal klasický text uchopit způsobem, který oslovuje jak zkušené publikum, tak i generaci, jež se se Shakespearem setkává poprvé.

Pokud se na dosavadní reakce podíváme trochu podrobněji, pak se našim divákům hodně líbí obsazení a režisérův odvážný tah dát v inscenaci velké příležitosti zejména mladší části hereckého souboru. Oceňují zejména jejich energii a svěží nadhled nad klasickým textem. Kateřina Elizabeth McIntosh v roli Violy zaujala citlivostí a přirozeností, s níž se pohybuje mezi melancholickými i komickými polohami, Aneta Krejčíková coby Olivie oslovila lehkostí a ironií a líbí se i Sára Rychlíková jako přidrzlá a prostořeká služka Marie. Pokud jde o mužskou část souboru, diváci se hojně zmiňují o Viktoru Javoříkovi, který vytvořil Malvolia, jenž dokáže být současně komický i tragický, v publiku vyvolává smích, a současně vzbuzuje i lítost a soucit. Hodně zaujali i František Beleš a Erik Zabrucký – ti svou dvojicí pijáckých kumpánů Tobiáše Brocka a Andrého Chabruse vnášejí do hry nespoutanou dravost, hravost a energii, která rozhýbává tempo celé inscenace. Snad nejvíc se pak diváci ve svých reakcích zmiňují o Petru Matyáši Cibulkovi v roli Šaška. Ta bývá tradičně spojována se zkušenými herci – naposledy ji na vinohradském jevišti hrál Ilja Racek. Tentokrát dostal příležitost mladý člen souboru a zdá se, že to byla volba šťastná. Cibulkův Šašek je komentátorem, pozorovatelem i muzikantem, který nás provází celou inscenací a jehož závěrečná píseň o podzimu života nezní o nic méně věrohodně než v podání hereckých bardů.

Dalším častým tématem divácké reflexe je energie celého kusu. Ta pramení nejen z mladého obsazení, ale i z celkové režijní koncepce, která akcentuje lehkost a hravost. Večer tříkrálový je komedií o převlecích, záměnách a o svobodě, kterou přinášejí masopustní radovánky, a právě v tomto duchu se celé dění na jevišti nese. Diváci oceňují, že se inscenace nesnaží působit učebnicově, ale že vychází vstříc jejich potřebě bavit se a současně prožít příběh, který má hloubku.

​Petr Matyáš Cibulka (Šašek August) a Viktor Javořík (Malvolio)
v komedii Večer tříkrálovýPochvalné divácké reakce si vysloužila také hudba k inscenaci, jejímž autorem je Matěj Kroupa. Ten zhudebnil Shakespearův původní text i několik jeho sonetů a proměnil je v písně, které nejsou pouhým ornamentem či ozdobou, ale živoucí součástí děje. Kroupovy melodie jsou chytlavé, znějí současně, a přitom mají shakespearovsky renesanční nádech. Jejich velkou devízou je to, že znějí přímo z jeviště v podání živého komorního orchestru. Návštěvníci představení dokonce několikrát zmínili, že si je pobrukovali i cestou z divadla domů.

Když se ohlédneme za první sezonou Večera tříkrálového na Vinohradech, vidíme inscenaci, která nestaví na překotných experimentech ani na efektní modernizaci. Její síla tkví v mladistvém obsazení a v energii, která z jeviště proudí. Propojuje tradici s přítomností, ukazuje, že klasiku není třeba za každou cenu převracet naruby, aby oslovila současné publikum. Stačí, když se předá s chutí, energií a poctivostí – a právě to se této inscenaci daří. Pokud jste Večer tříkrálový dosud neviděli, pak se o tom určitě přijďte přesvědčit přímo do divadla na některou z nejbližších repríz.

Uvádíme 24. 10. a 29. 11. od 19 hod, 3. 12. od 12 hod, 18. 12. od 19 hod. a 19. 12. od 10.30 hod.