2024

2025

SEZONA 2024 / 2025 / VII - BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​TŘI OTÁZKY

​Jiří Janků

​Alena Mornštajnová
na první čtené zkoušce inscenace HanaProzraďte nám, prosím, něco o Haně. Jak a kdy tato vaše kniha vznikla?

Kniha vyšla v roce 2017, ale psala jsem ji několik let a přemýšlela jsem o ní možná od roku 2000. Původně jsem chtěla psát o rozsáhlé tyfové epidemii, která postihla Valašské Meziříčí v roce 1954. Při sběru materiálu pro knihu jsem narazila na válečné události a s nimi spojený osud valašskomeziříčských židovských rodin a to byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že kniha by měla připomenout i je.

Měla jste před začátkem psaní příběh zcela domyšlený, nebo vám vznikal pod rukama v průběhu práce?

Každá kniha se mi během psaní proměňuje, a u knihy Hana to platilo dvojnásob. Část o holokaustu, který změnil dívku Haničku ve zlomenou tetu Hanu, měla původně mít jen jednu kapitolu. V ní jsem chtěla osvětlit, čím Hana prošla, co prožila. Ale během psaní jsem pochopila, že i Hana by měla dostat hlas a vylíčit svůj příběh svýma očima. To, co Hana prožila, bylo kruté, ale její těžkosti neskončily s válkou, nesla si je dál a nikdo jí nepomohl. Setkávala se jen s nepochopením okolí. To bylo něco, s čím se potýkali mnozí přeživší.

Jak důležité je pro vás místo děje, tedy Valašské Meziříčí?

Na začátku psaní pro mě bylo místo děje hlavní, protože Meziříčí bylo městem, které bylo skutečně zasaženo tyfovou epidemií. Ale během psaní se příběh stával obecnějším. To, co se dělo v Meziříčí během války, se dělo ve všech městech protektorátu. Stejné bylo i prožívání přeživších. Všichni ve svých vzpomínkách mluvili o pocitech viny, nepřijetí, nepochopení.

Z knihy se záhy po jejím vydání stal bestseller. Máte představu o tom, kolik výtisků se prodalo a do kolika jazyků byla kniha přeložena?

Prodalo se přes dvě stě tisíc výtisků, ale přesné číslo nevím. Práva na překlad knihy byla prodána do třiceti zemí a kniha prozatím vyšla v pětadvaceti.

Hana se dočkala již dvou divadelních zpracování, nejprve v Brně a pak v Hradci Králové. Čím by se podle vás mohla naše vinohradská inscenace od těch předchozích lišit?

Obě zpracování – jak v ND Brno, tak i v Klicperově divadle v Hradci Králové – byla povedená. A z vlastních zkušeností vím, že každý, kdo do procesu zpracování knihy vstupuje, přináší i něco ze sebe, takže nikdy není výsledek stejný. Pro mě jako autorku textu je zajímavé sledovat, co je pro jiné tvůrce na mém textu podstatné a důležité.

Na Vinohradech jste se zúčastnila první čtené zkoušky, jaké pocity jste si z ní odnesla?

Byla jsem dojatá. Ještě nikdy jsem se žádné zkoušky nezúčastnila. Při zkoušení brněnského představení jsem byla v zahraničí a hradecká inscenace se zkoušela během covidu, kdy bylo cestování omezené. Líbila se mi nálada, která na zkoušce panovala, nadchlo mě, jak krásně herci text četli, jakou energii do čtení vkládali, jak vystihli atmosféru a podstatu sdělení.

Co říkáte na naše herecké obsazení?

Pokud jsou moje knihy předlohou dalšího zpracování, snažím se zůstat stranou. Já už jsem svůj díl práce odvedla a důvěřuji všem zúčastněným, že své práci rozumějí a udělají ji dobře. Prozatím se mi to pokaždé vyplatilo. Ale kdybych měla vybrat představitele pro vinohradské představení, docela určitě bych si jako Hanu také vybrala Andreu Elsnerovou. Její Hana je přesně taková, jakou ji vidím já – bezelstná, upřímně zamilovaná, zraněná a statečná, když je to potřeba, a pak křehká, zlomená a plná zloby sama na sebe. A nakonec překvapená tím, že ji někdo má přece jenom rád, že její život má smysl. Mira Terezy Císařové v sobě má dívčí temperament i citlivost. I herečky a herci v ostatních rolích jsou výborní, ale já jsem vlastně ani nic jiného nečekala, vždyť režisér Petr Svojtka měl z čeho vybírat.

… a čtyři navíc pro Alenu Mornštajnovou,
autorku románu Hana