LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORPotřebuju být někde doma…

​Zuzana Paulusová

Jana Kotrbatá patří k nejvytíženějším vinohradským herečkám – od roku 2016, kdy má ve své herecké knížce zapsánu první roli, jich do současnosti nastudovala už 22 – a ještě se mezitím stihla stát maminkou syna Toníčka. V době našeho rozhovoru právě finišovaly zkoušky komedie Poprask na laguně, kde hraje Luciettu, a už v lednu na ni čeká role Daisy Buchananové v inscenaci Velký Gatsby…

​Jana (Clotilda de Marelle), s Ondřejem Krausem (Georges Duroy),
G. de Maupassant: Miláček, r. Š. Dominik, 2021Jano, k divadlu ses dostala přes balet – jak to všechno začalo?

Jako malá jsem chodila do tanečního kroužku v LŠU v Českých Budějovicích a pak jsem přešla do dětské baletní školičky v Jihočeském divadle, vedené baletním mistrem Sergejem Škalikovem. V šesti letech jsem tam poprvé tančila na jevišti v Popelce. Sergej mě přesvědčoval, abych šla na baletní konzervatoř, ale pro mě bylo nepředstavitelné odejít ve 12 letech od rodičů do Prahy. Když mi bylo asi tak šestnáct sedmnáct let, začala si nás – členky baletní skupiny – „půjčovat“ jako komparz i činohra Jihočeského divadla. Od svých sedmi let jsem všechny prázdniny strávila na otáčivém hledišti v Českém Krumlově a hodně jsem tím žila. Před maturitou jsem řešila, jakým směrem se vydat, lákalo mě studium medicíny, ovšem nešla mi chemie, na balet jsem už byla stará, ale zajímalo mě divadlo. Na přijímačky na DAMU mě připravila Jaroslava Krčková.

Jak na studentská léta na DAMU vzpomínáš?

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykla na Prahu, ale náš ročník měl velké štěstí – naši herečtí pedagogové – Tomáš Töpfer, Eva Salzmannová a Tomáš Pavelka – byli skvělí a zároveň velmi rozdílní svým pohledem na divadlo i způsobem výuky. Zpočátku jsem se v té různorodosti trochu ztrácela, ale zpětně ji velmi oceňuji, připravila nás na různé požadavky režisérů i na odlišné žánry.

Když jsi získala angažmá v DnV, převažovala radost, nebo tréma?

Na Vinohradech jsem nejdříve v několika inscenacích hostovala, a díky tomu už jsem měla v divadle kamarády, což mi příchod do angažmá usnadnilo. Samozřejmě jsem z angažmá měla radost.

V herecké knížce máš zapsáno už 22 rolí, na které z nich ses zatím nejvíc naučila?

Asi na roli Anny v Periferii, kde nám režisér Martin Huba dával připomínky režisérské, herecké i pedagogické. A ještě na Aničce v inscenaci Za dveřmi, tu roli jsem vnímala jako „svoji“ – je to komorní a současná hra, nešlo o velký, známý titul, mohla jsem si v tom hledat své věci. Ta holka mi „cinkala“ – říkám tomu tak, když mě role osloví. S Ondrou Krausem hrajeme manžele, kteří řeší hypotéku, zajímavé je, že se ta inscenace během pěti let, co ji hrajeme, proměnila, i když my jsme nic neměnili – odrazila se v ní naše osobní zkušenost – já mám dítě a Ondra se oženil…

A která role je tvoje „srdcovka“?

Určitě Anna v Periferii, ta role znamenala setkání s profesorem Hubou, a navíc jsme s Markem Lamborou tančili, nejvíc „moje“ je právě Andulka ze Za dveřmi. Moc ráda jsem zkoušela i hrála roli Clotildy de Marelle v Miláčkovi a těšila mě i Mimi v Českém románu, kterou jsem alternovala s Terezou Císařovou a Sabinou Rojkovou. Vzala jsem ji za svou, protože zachycuje krásný začátek vztahu Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka. A baví mě taky role Mexbauerové v „Šaldovi“.

V současné době zkoušíš v Poprasku na laguně, jak jsi hledala klíč ke své roli Lucietty?

Trochu jsem s tím bojovala – aby to nebyla jen místní vesnická kráska. S Františkem Belešem hrajeme pár, který se miluje vášnivě a po italsku. Lucietta miluje i nenávidí na sto procent a tyto pocity dokáže měnit během vteřiny.

​… jako Mexbauerová, K. Steigerwald:
Komedie o pronásledování a umučení dr. Šaldy, r. Š. Dominik, 2024Vyhovoval by ti takový bouřlivý vztah i v soukromí?

Vůbec ne! Potřebuju harmonii a klid, protože nervů a emocí je dost v divadle. Naštěstí můj manžel Patrik v sobě klid má. Doma musí být bezpečno, o to raději pak v divadle hraju neklidné postavy.

Tvůj manžel je tanečník, takže jste kumštýřské manželství. Bavíte se doma o práci?

Řekneme si, co komu den přinesl, někdy si navzájem i poradíme, ale od té doby, co máme Toníka, si práci domů nosíme mnohem méně.

Jak péči o dvouletého Toníčka zvládáte logisticky?

Co to jde, snažíme se s Patrikem vystřídat, ale občas se mnou Toník musí na chvíli do divadla, než ho Patrik vyzvedne. Nejdřív jsem z toho měla výčitky svědomí, ale on je tady v divadle moc rád, teď ho třeba zajímá koloběžka, která hraje v Poprasku na laguně. Už ví, kde ji v rekvizitárně najde, a jezdí na ní po chodbě. Jinak s hlídáním pomáhá moje sestra, obě babičky i můj taťka a máme už na hlídání i paní Janu.

Zkoušky divadelní inscenace jsou mnohdy náročné – kdy máš pocit, že to za to stojí?

Asi nejsilnější moment pro mě nastal po jednom představení Za dveřmi, kdy se mnou chtěla mluvit neznámá divačka. Byla uplakaná, podala mi ruku a řekla: „Vy jste byla já, to byl můj příběh a já jsem si tady něco prožila.“ Mrzí mě, že jsme si neřekly víc… A taky mám ráda, když někdo řekne, že jsme v něm něco otevřeli, že se při představení zasmál nebo na chvíli zapomněl na starosti.

Řada herců je v současné době záměrně tzv. na volné noze. Proč ty jsi v angažmá?

Protože potřebuju být někde doma a tady v divadle se cítím být doma. I když ne vždy se vším stoprocentně souhlasím, mám to tady ráda.

Říká se, že herec „buď běží, nebo leží“ – jde z role do role, nebo marně čeká na nabídky. Ty běžíš – jdeš z role do role, těší tě to?

Jsem ráda, že běžím, být doma bez práce by mi nedělalo dobře, ale zásadní pro mě je, aby mým zápřahem netrpěl syn. Pokud by to nastalo, okamžitě zvolním. Jsem opravdu moc ráda maminkou, i když mě těší, že nejsem jen maminkou.

Tento rozhovor děláme těsně před premiérou Poprasku na laguně, co bys na zkoušení ocenila?

Všichni víme o úspěšné inscenaci z roku 1994 a jsem ráda, že s ní nesoutěžíme a jdeme vlastní cestou, a také že jsem se při zkoušení setkala s kolegy, se kterými jsem ještě nikdy nehrála. Je to pro mě nové, inspirativní a věřím, že tuto energii ucítí a ocení i diváci.