LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORK dobrému zkoušení potřebuji i humor

​Zuzana Paulusová

Karolína Knězů je členkou vinohradského souboru od letošního srpna, ale na vinohradské jeviště vstoupila poprvé už v roce 2022 jako Babetka v komedii Provaz o jednom konci. Alternuje také roli dcery paní Eynsford-Hillové v Pygmalionu, následovala velká role Nadi v inscenaci Danny Smiřický a titulní postava v komorním dramatu Terezka. V současné době Karolína zkouší roli Checcy v komedii C. Goldoniho Poprask na laguně.

​Karolína (Naďa) a Petr Matyáš Cibulka (Daníček),
J. Škvorecký – J. Vedral: Danny Smiřický, r. Radovan Lipus, 2023Pocházíte z Pelhřimova, což je město s dlouhou tradicí ochotnického divadla. Mělo to vliv na vaši cestu k divadlu?

V Pelhřimově je známý ochotnický spolek Rieger, o kterém jsem sice věděla, ale osobně mě neovlivnil. Moje okouzlení divadlem začalo jinde – ve 4. třídě ZŠ jsme zkoušeli pohádku Královna koloběžka, hodně mě to bavilo a paní učitelka Nehasilová mě pak posílala na různé recitační soutěže. Jako žáci ZŠ jsme se také chodili dívat na představení tanečního oddělení místní ZUŠ a to se mi moc líbilo. Začala jsem tam chodit tancovat a naše profesorka Květa Jakubjaková mi navrhla, jestli nechci přejít do dramatického oddělení. Pod vedením Lenky Čurdové se tam vytvořila skvělá parta dětí, byli jsme vedeni k tvořivosti a kolektivnosti, cítila jsem se tam skvěle. Chodila jsem tam až do maturity a chtěla jsem v tom pokračovat, protože nic silnějšího, co by mě takhle chytlo a oslovilo, jsem v životě neměla. V maturitním ročníku se mě Lenka zeptala, jestli nechci zkusit DAMU. Chtěla jsem a vyšlo to hned napoprvé. Byla jsem šťastná, že se můžu dál věnovat tomu, co mě tolik baví.

Začátek vašeho studia na DAMU ale poznamenalo období covidu. Jaké to bylo?

Do školy jsem se těšila, a byla zklamaná, že se kvůli covidu nemůže dít to, co by se v prvním ročníku dít mělo – postupně poznávat školu i spolužáky, sžívat se s nimi a „osahávat“ si vlastní možnosti. Pedagogové se sice snažili, ale výuka herectví on-line opravdu není ono – chybí kontakt, který člověk potřebuje. Pak jsme to, myslím, dohnali tím, že jsme zkoušeli i v létě, klauzury se také odehrávaly o prázdninách, za celé čtyřleté studium jsme měli celé prázdniny volné jen jednou. Pracovali jsme na 150 %, se spolužáky jsme se hodně stmelili, pořád jsme chtěli být spolu – ve škole i po škole. Jsem ráda, že dva z mých spolužáků – Erik Zabrucký a František Beleš – také dostali na Vinohradech angažmá, a že se potkáváme i tady.

Co nejdůležitějšího jste ve škole získala a co jste si odnesla do praxe?

Kromě mnoha poznatků a zkušeností asi přátelství, moji spolužáci se stali mými přáteli. Přátelství mi umožnilo lépe zvládat studium, protože během studia herectví si sáhnete dost hluboko, člověk zažije v určitém směru rozklad osobnosti tím, jak se pořád zabývá sám sebou. Neumím si představit hereckou práci bez toho, abych se zajímala o druhé lidi, včetně těch, které nově potkám.

Na Vinohradech jste nastudovala už čtyři role a pátou právě zkoušíte. Která z nich pro vás znamenala největší výzvu?

Jednoznačně Terezka. Ve srovnání s ní byla role Nadi v Dannym Smiřickém úplně jiná, měla jsem pocit, že jako člověku jí rozumím víc než Terezce, pomáhalo mi i to, že jsem na jevišti byla celou dobu s Matyášem Cibulkou, se kterým jsme se znali už dřív. Role Terezky pro mě byla mnohem složitější a komplexnější, musela jsem v sobě víc kutat. Nejdřív se mi zdálo, že se mnou ta postava nijak nekoresponduje, ale postupně jsem zjišťovala, že v něčem vlastně ano, ale že musím hledat hluboko, protože témata v Terezce jsou složitá. Zároveň to byla krásná práce, moc mě to bavilo a začala jsem se i více zajímat o otázky víry.

Co potřebujete k tomu, aby se vám dobře zkoušelo? Zdůraznila jste důležitost dobré spolupráce s hereckými kolegy…

Když mám kolem sebe dobré kolegy, všechno jde snáz, a i z role nebo z titulu, které herci třeba úplně nesednou, může vzniknout něco zajímavého, protože bude cítit, co herci při zkoušení do svých rolí vnesli. A k dobrému zkoušení potřebuji taky humor.

A toho si jistě užijete dost při zkoušení role Checcy v komedii Poprask na laguně. Jaká je podle vás Checca?

Je to rozpustilá a přidrzlá asi šestnáctiletá holka, nejmladší z celé rodiny, typ „co na srdci, to na jazyku“. V něčem je naivní a bezelstná, ale umí být i ostrá, když si něco myslí, řekne to a moc se s tím nemaže. A provokuje tím, že se zajímá o kluka, který patří k jiné holce.

​Karolína v titulní roli inscenace hry L. Lagronové Terezka,
s Barborou Poláchovou (Magdalena) a Šárkou Krausovou (Anežka),
r. Radovan Lipus, 2024Zdá se, že divadlo je vaším největším koníčkem – nebo vás zajímá a baví i něco dalšího?

Ve svém dosavadním životě jsem se zatím nejvíc věnovala divadlu a neměla jsem jiný výrazný koníček, který by se tomu blížil. Studium na DAMU bylo intenzivní a moc neumožňovalo věnovat se něčemu jinému. Ale ráda chodím na procházky do přírody, uklidňuje mě to a nabíjí, ráda si čtu a baví mě taky scházet se s kamarády, kteří jsou z jiného prostředí než od divadla.

Jak byste přátele nebo rodinu pozvala na komedii Poprask na laguně?

Aby se přišli odreagovat a zasmát, protože ta komedie je velmi vtipná a zároveň vypovídá i o tom, jací my lidé jsme. A upozornila bych i na herecké výkony kolegů – například úplně neodolatelný je Jirka Maryško v roli Patrona Fortunata.

Na vinohradské jeviště jste poprvé vstoupila v roce 2022, jak se v Divadle na Vinohradech zatím cítíte?

Cítím se tady dobře, jsou tady přátelští kolegové a zatím jsem měla štěstí na lidi, kteří mě „otevírali“, než že by mě zavírali, což není samozřejmost. Když mladý herec po škole dostane ťafku, může se uzavřít a pak je složité to překonat. Při každé práci tady jsem měla pocit, že můžu tvořit a nemusím se bát něco nabídnout. Nadchlo mě, že se i s mnohem zkušenějšími kolegy ze souboru můžu cítit bezpečně a že mi chtějí pomoct. Moc si toho vážím a jsem tady spokojená. mám natáčení.