LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

NA JEVIŠTIJak to bylo s Terezkou

​Vladimír Čepek

​Karolína Knězů (Terezka), Tomáš Dastlík (Tatínek),
Šárka Krausová (Anežka), v pozadí Alexandra Tomanová (Maminka):
L. Lagronová: Terezka,r. R. Lipus, 2024Foyer kostela sv. Šimona a Judy je plný lidí. V rohu u cembala zpívají herečky rázné francouzské písně. Otevírají se velké dveře a diváci vstupují do sakristie a usazují se po stranách útulně osvětlené světnice: tatínek s maminkou sedí za stolem, tatínek hraje na harmoniku, Terezka s všudypřítomným úsměvem nedočkavě přešlapuje za stolem a cosi drží za zády. Terezčina sestra Anežka vítá publikum slovy: „Vítejte v domě Martinových. Tatínek dnes slaví svátek.“ A začíná se odvíjet příběh Terezky (a její sestry Anežky) a její krátké životní a duchovní pouti. Tak začínala v pátek 25. října netradiční vinohradská premiéra hry Lenky Lagronové Terezka.

Divadelní a skutečný osud malé Terezky, tedy sv. Terezie z Lisieux, mají mnoho společného, autorka vycházela z autentických materiálů, deníkových záznamů i Terezčina vlastního životopisu s názvem Příběh duše. Existují samozřejmě i značné rozdíly. Divadelní text i jeho inscenace jsou zkratkou, zhuštěním, které vytvářejí divadelní obraz, jenž nabízí nejen pohled do Terezčina života, ale i širší poselství lásky a naděje, které plyne z jejího života, činů i duchovní cesty.

Možná bude zajímavé zmínit několik faktů, které se v divadelním tvaru liší od skutečnosti. Rodina Martinových byla daleko početnější, manželé Martinovi neměli pouze dvě dcery, ale celkem osm dětí, z nichž pět se dožilo dospělého věku, shodou okolností samé dívky. Nebylo už ovšem pouhou shodou okolností, že se všechny jmenovaly prvním jménem Marie – Martinovi byli silně věřící lidé a ctili mariánský kult.

Naše Terezčina divadelní sestra se v civilním životě jmenovala Marie-Pauline a jméno Agnes (Anežka –

v naší inscenaci v podání Šárky Krausové) bylo jejím jménem řeholním. Po smrti matky se stala Terezčinou druhou maminkou a svým vstupem do kláštera značně ovlivnila i Terezku. Ostatně životu v klášteře zasvětilo svůj život všech pět sester, všechny se také na rozdíl od Terezky dožily vysokého věku, Anežka téměř devadesáti let. Už za Terezčina života se stala matkou představenou (s krátkými přestávkami jí byla téměř padesát let) a právě ona vybídla Terezku k sepsání jejího životního příběhu. Na místě matky představené nahradila sestru Jenovéfu, která karmelitánský řád v Lisieux zakládala a je do jisté míry předobrazem naší divadelní matky představené (Naďa Konvalinková).

​Vendulka Křížová (Vincenta), Naďa Konvalinková (Matka představená),
Barbora Poláchová (Magdalena) a Šárka Krausová (Anežka)
v inscenaci TerezkaMarie-Pauline (nebo Agnes, chcete-li) byla v reálném životě o dvanáct let starší než Terezka. Je tedy zřejmé, že naše divadelní Anežka má více předobrazů, je jakousi kombinací i dalších sester. Zejména pak věkově nejbližší Marie-Céline, která byla jen o necelé čtyři roky starší než Terezka a podle vzpomínek je pojilo silné pouto. Byla to právě Marie-Céline, která nakonec zůstala nejdéle s tatínkem a do kláštera odešla jako poslední a přijala řeholní jméno Geneviève. Předobraz titulní postavy –  Marie Františka Terezie Martinová, řeholním jménem sv. Terezie od Dítěte Ježíše a sv. Tváře nebo prostě sv. Terezie z Lisieux – byla činná nejen duchovně a literárně, ale napsala a v klášteře i zahrála divadelní hru Zbožná rekreace o Janě z Arku.

V naší inscenaci, kterou – jak již bylo řečeno – uvádíme v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě, můžete kromě již zmíněných Karolíny Knězů (Terezka), Šárky Krausové (Anežka), Nadi Konvalinkové (Matka představená) vidět Vendulku Křížovou (Sestra Vincenta), Barboru Poláchovou (Sestra Magdalena), Tomáše Dastlíka (Tatínek) a Alexandru Tomanovou (Maminka).