LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORNa jevišti jsem ve svém vlastním světě

​Zuzana Paulusová

Sára Rychlíková je členkou vinohradského hereckého souboru od roku 2022 a od svého příchodu jde z role do role – v herecké knížce jich má zapsáno už devět. V době našeho rozhovoru právě probíhaly „oprašovací“ zkoušky Shakespearovy komedie Večer tříkrálový, kde hraje komornou Marii (premiéra 6. 11.), a zároveň už zkouší roli Orsetty v další proslulé komedii – Goldoniho Poprasku na laguně.

​Sára jako komorná Marie, s Františkem Belešem (Pan Tobiáš Brock),
v nové inscenaci komedie Večer tříkrálový, r. Juraj DeákSáro, jak vznikl váš zájem o divadlo?

Vždycky mě bavilo bavit lidi a to mě přivedlo do dramatických kroužků na základní škole i na příbramském gymnáziu, které bylo propojené s místním Divadlem A. Dvořáka. Tehdy jsem ještě neuvažovala o tom, že bych se divadlu věnovala, i když mě zajímalo. O DAMU jsem začala přemýšlet někdy na konci 2. ročníku na gymnáziu, protože jsem si uvědomila, že herectví je povolání, které bych si přála mít celý život. Ale zároveň jsem si říkala, že ze mě by asi herečka být nemohla – měla jsem pochybnosti… A ještě poté, co jsem byla přijata na DAMU, jsem uvažovala, jestli tomu přijetí dostojím, i když mě přijali hned napoprvé.

Kteří pedagogové vás na DAMU učili?

Tomáš Töpfer, Regina Rázlová, Tomáš Pavelka, Martina Preissová. Každý má jiný přístup a měla jsem to štěstí, že jsem mohla pracovat se všemi. Mám je všechny moc ráda.

Po studiích na DAMU jste dostala nabídku na angažmá z Vinohradského divadla. Jak na vás divadlo působilo, když jste sem poprvé vstoupila jako herečka?

Byl to krásný pocit a splněný sen, najednou jsem šla dovnitř jiným vchodem než diváci, a když jsem si sedla v šatně, uvědomovala jsem si historii tohoto divadla a lidi, kteří tady působili přede mnou. Nechci působit nějak ezotericky, ale ty minulé herecké generace tady cítím.

Vinohradský soubor je vícegenerační, ujal se vás někdo ze zkušenějších kolegů, dostala jste nějaké rady?

Zkušenější kolegové mi pomáhali už při první roli v inscenaci Zmoudření Dona Quijota. Dost často mi říká různé připomínky Ťulda Brousek, například při zkoušení detektivky Past na myši. Jsem za to ráda, vím, že se mi snaží pomoct.

Která z vašich dosavadních vinohradských rolí byla pro vás nejobtížnější ve smyslu, že jste musela „sáhnout někam hluboko“?

Náročná byla role slečny Casewellové v Pasti na myši, protože ta postava je typická pro Angličany, ale ne pro Čechy. Režisér Jan Burian mi říkal, že nemůžu přijít jako chlap do restaurace, i chůze musí být jiná, musí působit klidně, což pro mě nebylo snadné, protože jsem hodně zrychlená. A pak role Clotildy de Marelle v Miláčkovi, kterou jsem přebírala po Janě Kotrbaté. Clotilda je matka a zároveň milenka, navíc jsem neměla možnost si tu postavu sama vytvořit. Naštěstí mi Ondra Kraus i Jana k roli hodně řekli a Ondřej byl pak na jevišti výborným partnerem. Díky tomu jsem si mohla k postavě vytvořit vztah, což potřebuju k tomu, aby mohla být opravdová.

V nové inscenaci Večer tříkrálový hrajete Marii, mladou komornou hraběnky Olivie. Co vás na této komedii baví?

Sešla se parta lidí, kteří chtějí něco vytvořit a jsou propojeni energií a láskou k divadlu. Na jevišti je to znát a jistě to cítí i diváci. Každý se snažil dát ze sebe co nejvíc, všichni přinášeli nápady. A líbí se mi také živá hudba, když zrovna nejsme na jevišti, tancujeme si v portále a myslím, že z hlediště energie živé hudby ještě více vynikne.

​… v roli Amélie v působivém dramatu Dům Bernardy Alby,
r. Juraj Deák, 2022Jaká je pro vás a podle vás Marie?

Do textu hry jsem si napsala, že je to živočich a že patří do party „kujme pikle“. Rychle uvažuje, je nápaditá, ale zároveň také citlivá. Takové ženské postavy se mi líbí – když se dokážou za sebe postavit, ale zároveň jsou citlivé, vnímavé a mají někoho rády.

A jaká bude Orsetta – další výrazná ženská postava, kterou jste začala zkoušet v komedii Poprask na laguně?

Je to podobná postava jako Marie, dokáže se zastat svých sester a její srdce bije pro Beppa.

Věnujete se i televiznímu herectví – jak se vám daří kloubit televizní natáčení se zkoušením a hraním v divadle?

Myslím, že docela dobře, většinou zkouším v divadle a pak mám natáčení.

Vyhovuje vám takovéto akční tempo, nebo oceníte i trochu klidu?

Občas mám sice pocit, že je toho moc, ale akční tempo mi vyhovuje. Když mám dva dny volna, těším se na ně, ale po chvíli volám, kdo s čím potřebuje pomoct, a pokud nikdo nic nepotřebuje, jdu běhat, malovat nebo předělávat svůj byt. Neumím nic nedělat.

Patnáct let jste se věnovala krasobruslení, je sportovní průprava dobrá pro divadlo?

Určitě ano. Nezaskočí mě, když můj „pracovní den“ končí po představení ve 23 hodin večer a že práce nemá přesný časový režim. Na tréninky jsem vstávala v pět hodin ráno, večerní tréninky a závody končily v osm hodin večer. Díky bruslení se také dokážu dobře orientovat a pohybovat na jevišti. A další výhoda – prostředí krasobruslení je konkurenční, na závodech byly holky už odmala velké „loktařky“, podporované ctižádostivými maminkami. Práce v divadle a v televizi je krásná, ale ne každý je přející. Patnáct let na ledě mě vychovalo tak, že když mi někdo podkopne nohy, zvednu se a jdu dál. Ale nikdy jsem nechápala, proč to někdo dělá, protože tento způsob uvažování v sobě nemám.

Co vás baví, když nezkoušíte ani nehrajete?

Tanec! Dokonce jsem uvažovala o studiu choreografie na HAMU. Kromě bruslení jsem také dva roky dělala latinu. Jestli se někde cítím být v jiném světě, je to na ledě, na jevišti nebo v tanečním sále.

Když se ohlédnete, máte pocit, že herectví a divadlo byla dobrá volba?

Neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Kdyby nastala nějaká nepředvídaná situace, určitě bych mohla jít někam dělat sekretářku, studovat další školu, nevadí mi ani manuální práce. Ale asi bych při tom nebyla šťastná tak, jako jsem šťastná na jevišti.