LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI

​Příběhy ze zákulisí ve složkách Státní bezpečnosti

​Eva Langšádlová

Státní bezpečnost měla rozsáhlou síť spolupracovníků, s jejichž pomocí se snažila mít pod kontrolou vše, co se v tehdejší ČSSR dělo. A tak se v jejích hlášeních uchovaly také, dnes už spíš humorné, historky ze zákulisí Divadla na Vinohradech.

​Radoslav Brzobohatý se svými postoji netajil,
a ocitl se proto v hledáčku Státní bezpečnosti.Na snímku jako Nadporučík Lukáš,
Jaroslav Hašek: Švejk, r. Jan Grossman, 1983.Dobrým zdrojem informací byl pro Státní bezpečnost herecký klub. Díky důvěrníkovi s krycím jménem Tonda se uchovala zpráva o tom, že v říjnu 1977 Petr Haničinec a Václav Postránecký, který do klubu dorazil k půlnoci už také ne zcela střízlivý, kriticky rozebírali tehdejší politickou situaci a zpívali parodii na Píseň práce. Protisocialistické řeči vedl v klubu podle důvěrníka Tondy také Radoslav Brzobohatý. Jeho urážky socialistického zřízení a státních představitelů na večírku po premiéře Romea a Julie (19. 12. 1979) byly zřejmě tak silné, že se jimi musel zabývat ředitel Míka. Brzobohatý však ředitelské výstrahy nedbal a hned po další premiéře (Lištičky, 8. 2. 1980) na večírku v klubu, řečeno Tondovými slovy, „exceloval svou ironií a nepřátelskými názory týkajícími se našeho socialistického zřízení a vůbec celkové politické situace u nás“.

Díky Tondovi se uchovala také informace o pokusu Charty 77 oslovit populární vinohradské herce. V roce 1978 dorazily do Divadla na Vinohradech dopisy obsahující popis událostí na plese v ÚKDŽ a otevřený dopis Gustávu Husákovi žádající propuštění Václava Havla, Jaroslava Kukala a Pavla Landovského. Jedním z adresátů byl Josef Bláha, který dopis předal Tondovi a ten Státní bezpečnosti. Pracovníci Státní bezpečnosti správně předpokládali, že těchto dopisů může být víc. V nevyzvednuté poště našli ale už jen dva. Jeden byl adresován Miloši Kopeckému a druhý Rudolfu Jelínkovi, který v té době točil na Kubě seriál Třicet případů majora Zemana.

Agentka s krycím jménem Luna, kterou Státní bezpečnost nasadila na Petra Haničince a jeho tehdejší manželku Evu Kopeckou, podala poměrně bizarní zprávu o představení K domovu se dívej, anděli, které se hrálo 22. dubna 1981. Ten den se Petr Haničinec dozvěděl, že mu byla zamítnuta výjezdní doložka, nutná pro plánovanou prázdninovou cestu do Jugoslávie. Během představení tuto nespravedlnost rozebíral v klubu se svojí ženou a její kamarádkou, agentkou Lunou. Než odešel na jeviště odehrát výstup, který měl s Jiřinou Švorcovou, řekl podle hlášení, které Luna podala Státní bezpečnosti: „ ,Teď se dívej, jak to té s.... alespoň vykřičím do obličeje.‘ KOPECKÁ, která sledovala tento rozhovor, HANIČINCE upozorňovala, aby byl opatrný a dal si pozor, že už to dělá příliš okatě, čehož si publikum všímá. LUNA poté sledovala monolog, kterým HANIČINEC odpovídal ŠVORCOVÉ. Projev HANIČINCE byl tak hluboce procítěný a nenávistný, hlavně při slovech ,ty škorpione‘ apod., že pozbýval normálnosti.“

​​Petr Haničinec (W. O. Gant) a Jiřina Švorcová (Eliza Gantová),
Ketti Fringsová: K domovu se dívej, anděli, r. Jan Strejček, 1981

V prosinci roku 1986 se Státní bezpečnost dozvěděla, že se na vrátnici Vinohradského divadla vyskytují „nepřátelský nápisy“. Její zaměstnanec se proto vydal do divadla, aby záležitost vyšetřil. Nepřátelské nápisy ve vrátnici už nenašel, ale od důvěrníka s krycím jménem Filip se dozvěděl, že „v průběhu minulého týdne visel na nástěnce papír, na který se měli napsat zájemci o cestu do NDR (nákupní zájezd). Mezi do té doby uvedená jména někdo připsal KUNDERA a HAVEL, což vzbudilo mezi zaměstnanci smích, obzvláště poté, co se pod nimi objevil podpis GREGORINI – 2x. Jmenovaný ekonomický náměstek si předchozích jmen prý vůbec nevšiml.“

Zdroje

Archiv bezpečnostních složek ČR

KR-832275 MV

KR-725920 MV

TS-717289 MV