LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​TŘI OTÁZKY (A DVĚ NAVÍC)

​… pro vinohradského krejčovského mistra Petra Gaju

​Zuzana Paulusová

​Krejčovský mistr Petr GajaPetře, šití divadelních kostýmů se věnuješ už několik desetiletí. Kudy vedla tvoje cesta k divadlu?

Vyučil jsem se pánským krejčím v pražské Moděvě, po vyučení jsem tam rok zůstal a pak jsem utekl k divadlu. Divadelní prostředí se mi líbilo už od dětství – můj otec byl také pánský krejčí, pracoval na Barrandově, pak byl v divadle u Wericha a bral mě do zákulisí. Odmala jsem od něj odkoukával krejčovské řemeslo. Když si moje ses­try hrály s panenkami, už jako desetiletý kluk jsem jim na ty panenky šil šatičky. Zájem o divadlo a o krejčovinu se v mojí profesi spojily. Prošel jsem několika divadly, začínal jsem v Městských divadlech pražských, pak jsem odešel k „Burianovi“, v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého jsem byl asi patnáct let. Od roku 1991 pracuji v Divadle na Vinohradech.

Čím se liší „civilní krejčovina“ a práce krejčího, který šije pro divadlo?

Civilní krejčovina je v podstatě daná, kdežto šít kostýmy pro divadlo znamená neustále něco vymýšlet a tvořit, protože předem nevíme, s čím výtvarník přijde a co bude potřebovat. Používají se nejrůznější materiály, kůže, vata, a často vytváříme něco, o čem ani výtvarník kostýmů neví, jak to dopadne. Kostýmy navíc musí splňovat různé požadavky herců a výtvarníka – například když se herec potřebuje mezi dvěma výstupy rychle převléknout, musíme tomu kostým přizpůsobit tím, že místo knoflíků použijeme suché zipy, patenty a podobně.

Jak vypadá proces výroby kostýmů – od návrhu až k hotovému kostýmu?

Výtvarník přinese návrhy kostýmů, měl by mít jasnou představu i o barvách a o materiálech, ze kterých budeme kostýmy šít. Někdy docházíme ke kompromisu mezi jeho představou a tím, co je reálně možné vzhledem k potřebám herce nebo k možnostem určitého materiálu. Pak mistr krejčí nebo mistr krejčová látku nastříhají, u nás stříhá dámské kostýmy Miluška Líbalová a já stříhám pánské. A pak začneme s kolegyněmi a kolegy z krejčovny kostýmy šít, někdy je třeba řešit různé problémy, tak se domlouváme, jak to udělat. Kostým se nastehuje, aby mohl herec přijít na první zkoušku, kdy ověříme, jestli kostým sedí a „funguje“, případně ho upravíme, aby vyhovoval. Při generálních zkouškách se pak už na jevišti ukáže, jestli se herec může v kostýmu dobře hýbat, nikde mu nic nepřekáží nebo nechybí, jestli stihne převleky a tak dále. O hotové kostýmy, ve kterých herci hrají v různých inscenacích, se pak starají kostymérky. Kostýmy z inscenací stažených z repertoáru se uloží v takzvaném fundusu – skladu kostýmů, o který se také starají dvě kolegyně. Z fundusu si pak mohou výtvarníci vybírat kostýmy do dalších připravovaných inscenací a ty mohou po úpravách znovu sloužit.

​​Návrhy kostýmů k právě připravované komedii Lakomec

Co je pro tebe na divadelní krejčovině tak zajímavé, že jsi u této profese zůstal tolik let?

Mám rád divadelní prostředí, při práci v divadlech jsem se vždycky potkával s prima lidmi, vytvořila se parta, žili jsme kolektivně a svým způsobem to byla vlastně taková „divadelní rodina“. Líbí se mi, že divadelní krejčovina je různorodá a tvořivá. Zakázková krejčovina je monotónnější v tom, že v jednom období se nosí dvouřadové obleky, a tak se šijí samé dvouřadové obleky, pak se změní móda, a člověk zase šije samé jednořadové. V divadle se dostaneme k různým kostýmům, současným i dobovým.

Jaký nejsložitější kostým jsi stříhal a šil?

U pánských kostýmů se za top krejčovinu považuje ušití fraku, žaketu a vojenských uniforem. Frak jsem stříhal a šil mnohokrát.