LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PŘIPRAVUJEMENávrat „za dveře“

​Vladimír Čepek

Po pauze dlouhé více než jeden a půl roku se na jeviště Studiové scény Divadla na Vinohradech vrací úspěšná inscenace Za dveřmi dnes již bývalé dramaturgyně Divadla na Vinohradech Barbory Hančilové. Dosud poslední představení hry, která byla nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Poprvé uvedená česká hra roku 2020, se událo v květnu 2022. Po pauze způsobené mateřskými povinnostmi hned dvou hereček budou mít diváci možnost tuto inscenaci znovu zhlédnout v úterý 28. listopadu.

​​Jana Kotrbatá (Anna) a Ondřej Kraus (Slávek),
Barbora Hančilová: Za dveřmi, r. Barbora Mašková, 2019Pavel Rímský (Josef) v inscenaci Za dveřmi

V inscenaci Za dveřmi jde o jeden dům. Konkrétně o vilu na pražské Ořechovce, kterou vybudoval dědeček Josef pro svoji rakouskou manželku Almu ve třicátých letech, aby jí v Praze nahradil, nebo alespoň připomněl její milovanou Vídeň, z níž si ji po svatbě odvezl. A Alma udělala z nového domu skutečný domov, v němž porodila dvě dcery, Kristýnu a Alžbětu. Ovšem do života šťastné rodiny ve šťastném, nově vybudovaném domově začnou zasahovat rozličné životní peripetie: osobní tragédie, ale i historické události, které ovlivňují další vývoj rodiny…

Dnes žije ve zmíněném domě Josefova pravnučka Anna se svým manželem Slávkem a jejich synkem Josífkem. Slávek pracuje na nižší manažerské pozici v bance, Anna je s malým synem na rodičovské dovolené, stará se o dům (jehož část kvůli nákladné rekonstrukci pronajímají na Airbnb) a sní o šťastném domově. Jejich manželství je zdánlivě spokojené, ovšem jen na první pohled; postupně se dozvídáme, že je možná spíše rutinní než šťastné, a Anna se začne zajímat o historii jejich rodinného sídla, která se před ní postupně odhaluje a začíná měnit jejich životy… Ve hře se prolíná současnost s minulostí a zároveň se v ní ukazuje, jak minulost může determinovat současnost.

Kritička Helena Grégrová na serveru i-divadlo o in­scenaci napsala: „Velmi dobře napsaná hra o ozvěnách minulosti, kterou nelze odložit a schovat do krabic na půdu, notabene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Poměrně nelítostný (prů)řez vztahovými peripetiemi několika generací jedné rodiny, ovlivňované více než méně politicko-společenskými kontexty té které aktuální doby naší historie. Adekvátnímu napojení se publika na poutavý příběh vychází vstříc empatická a nápaditá režie, soustředící se i na drobné (ale důležité) detaily, účelné scénické řešení a precizní herecká souhra všech protagonistů. Silný divácký zážitek.“

Připomeňme, že v inscenaci, kterou režírovala Barbora Mašková, můžete vidět Janu Kotrbatou jako Annu, Ondřeje Krause coby jejího manžela Slávka a Daniela Bambase v roli (ne)známého návštěvníka Davida, který se v rámci Airbnb ubytuje v jejich domě a ze kterého se vyklube Annin bývalý spolužák. V historické lince, která se – jak již bylo řečeno – prolíná s tou současnou, uvidíte Pavla Rímského v roli dědečka Josefa a Andreu Elsnerovou a Terezu Císařovou jako jeho dcery Týnu a Bětku. Zajímavostí je, že obě protagonistky dcer ve svých rolích „zestárnou“ o téměř padesát let, a my můžeme sledovat jejich vývoj od malých dívek až po zralé dámy.

K přehlednosti a srozumitelnosti děje (a pochopení prolínání časových rovin) přispívá i výprava. Kostýmy Terezy Vašíčkové důsledně oddělují obě časové roviny, takže se kromě současného ošacení můžete těšit i na módu připomínající třeba padesátá či šedesátá léta. Scéna Karla Čapka evokuje zašlou krásu vily, v níž se všechno odehrává, zároveň ale vytváří pocit jisté neútulnosti. Umožňuje také zrcadlení jednotlivých situací, což opět propojuje minulost se současností.