Ü

2025

2026

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2025 / 2026 / IX- KVĚTEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI

Zuzana Paulusová

„Na Vinohradech jsem doma, je to moje divadlo.“ Tak vyjadřovala Simona Postlerová v rozhovorech svůj vztah k domovské scéně. A skutečně – na Vinohradech byla přední členkou a jednou z nejvýraznějších tváří hereckého souboru.

Simona se nebála na jevišti „nebýt krásná“, na snímku jako Hapgoodová
v inscenaci Dvojitý agent, r. Radovan Lipus, 2013.
Narodila se 9. 11. 1964 do rodiny divadelníků – herečky Jany Postlerové a režiséra Alexandra Postlera. I když se u Postlerů doma o divadle často mluvilo, Simona v dětství po herecké dráze netoužila. Osm let se intenzivně věnovala sportovní gymnastice, zájem o herectví vznikl až na gymnáziu. Pro přijímačky na DAMU si připravila výstup Puka, zpestřený několika salty…

Na studentská léta i na spolužáky (Hrzánová, Dejdar, Táborský, Vacek a další…) vzpomínala ráda. Po studiích na DAMU získala angažmá v Národním divadle, nejdříve záskok v roli Haničky v Lucerně, později v této inscenaci dostala roli Kněžny a další herecké úkoly následovaly. Vážila si možnosti být na jevišti s hereckými osobnostmi, vzpomínala, jak ji Josef Kemr provedl jevištěm a upozorňoval ji na akusticky složitá místa. V Národním divadle strávila pět let, poté přijala nabídku tehdejší ředitelky DnV Jiřiny Jiráskové a v roce 1992 přešla na Vinohrady.

 První vinohradskou rolí byla Evženie ve hře Duše, krajina širá, následovala role Jimény v Cidovi, poté Anežka v komedii Dům čtyř letor. Simona se stala velmi platnou a obsazovanou členkou souboru. Se stejnou odpovědností a zvídavostí přistupovala k menší i větší roli, o postavách přemýšlela a vyptávala se, přála si jim do hloubky porozumět, prostřednictvím jejich osudů a příběhů hledala odpovědi i na některé své osobní otázky.

Jak postupně zrála, byl stále patrnější její široký žánrový záběr. Dokázala být přesvědčivá, a zároveň neokázalá i výrazově úsporná v dramatických rolích, byť byla subtilní, některé své postavy vybavila velkou vnitřní silou a energií. V komediálních postavách prokazovala schopnost přesně pointovat repliky, nechyběl jí smysl pro výraznou kome­diální nadsázku, nezapomenutelná byla jako Marcela Champsboisy v diváckém hitu Brouk v hlavě, Lady Chilternová v Ideálním manželovi či naléhavá Paní Chasenová v komedii Harold a Maude.

Uměla výborně „nosit kostým“, což ukázaly i některé její televizní role včetně pohádkových a dobových – i v jakkoli bizarním kostýmu působila přirozeně. Kritici nejednou ocenili její ženský půvab, zároveň se nebála na jevišti nebýt krásná a „jít na dřeň“, pokud tudy vedla cesta k uchopení postavy. Jako Liby v inscenaci Poslední z Haussmanů

„… akcentovala Libyinu vášnivou urputnost, zpočátku až příliš přehrávanou, ale posléze se stále více nořící do jejího nitra,“ napsala R. Hrdinová v Právu.

Role zralé Olgy Scheinpflugové v inscenaci Český román
byla pro Simonu výjimečnou příležitostí, r. Radoval Lipus, 2020.
Nebyla typem naivky, postupně stále více ztvárňovala role zralých žen. O její roli Niny v Maškarádě B. Pražan v Týdeníku Rozhlas napsal: „… podobně přispívá k odhalení Arbeninova charakteru to, že role jeho mladičké manželky nebyla obsazena typem naivky, ale žensky zralejší Simonou Postlerovou, umějící pevnost charakteru této figury vyjádřit přesvědčivěji.“ Podle T. Stanislavčíka „… Nina Simony Postlerové má v sobě dívčí křehkost, lermontovovský žal i čechovovskou hloubku.“

 Další Simoninou hereckou polohou byly ženy glosující s odstupem či elegantní ironií děj kolem sebe i postavy charakterizované civilním projevem. V hlavní roli agentky Hapgoodové v inscenaci Dvojitý agent podle R. Hrdinové Simona „… Hapgoodovou obdařila ženskou přitažlivostí i britským chladným humorem.“

V komedii Jistě, pane ministře ocenila kritička V. Šrámková „… osvěživě působící ženskou ironii, kterou zpočátku nešetří Hackerova manželka v podání S. Postlerové.“ V in­scenaci To pravé Simona jako Charlotta podle S. Hrbotického „… přesně odlišila herecký civil od konverzačního žánru.“

 Výjimečná byla pro Simonu role Olgy Scheinpflugové v inscenaci Český román. Zralá žena a herečka Simona zralé Olze dobře rozuměla. Podle J. Soprové „… Simona Postlerová nabízí nejstarší podobu Olgy, elegantní ženy (podle svědectví prý ani ve vyšším věku neztratila jisté erotické kouzlo) a zároveň skeptické glosátorky, zmoudřelé nabytými zkušenostmi…“

Simona vytvořila na Vinohradech celkem 48 rolí, poslední rozezkoušenou, ale nedokončenou postavou byla sestra Vincenta ve hře L. Lagronové Terezka. Téma víry bylo pro Simonu velmi osobní a důležité – víra jí pomáhala statečně snášet náročnou osobní a rodinnou situaci.

Byla také oceňovanou dabérkou, propůjčující svůj hlas velkým světovým hvězdám. Dabované herečce se vždy snažila porozumět a zároveň přidat i něco ze sebe. Za největší umění považovala dobře dabovat humor.

Simona měla před sebou další projekty a plány, které bohužel překazil její předčasný a nečekaný odchod. Zemřela 5. května 2024 ve věku 59 let.

Simona Postlerová – křehká herečka s vnitřní silou