2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / IX- KVĚTEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY
... pro Lukáše Mathého, šéfa umělecko-technického
provozu Divadla na Vinohradech
Zuzana Paulusová
Šéf umělecko-technického provozu DnV Lukáš MathéDevatenáctého června představením Pygmalion ukončíme provoz v naší budově na náměstí Míru a začneme připravovat přesun do Radiopaláce. Co obnáší převedení repertoáru z jedné budovy do jiného prostoru?
Především „megavýzvu“ a jedinečné dobrodružství. Celé osazenstvo Divadla na Vinohradech (umělecký soubor a umělecko-technické složky) totiž opustí svou komfortní zónu. Prostor, který jim byl domovem (někteří tu opravdu pracují celý svůj život). Prostor, na který jsou zvyklí, znají každý jeho detail a vědí, co od něj čekat. A teď je před nimi stěhování do neznámého prostoru, který de facto ještě neexistuje a původně nebyl ani prostorem divadelním, protože v něm před lety sídlilo kino Květen. Ne nadarmo se říká, že lepší je vyhořet než se stěhovat. Bude to prostě cesta plná nutných kompromisů a hledání možností, jak dodat divákům stejně kvalitní dílo v úplně jiných podmínkách.
V čem bude prostor Radiopaláce odlišný od prostoru v budově DnV?
To samozřejmě ukáže až praxe, ale už teď je pár odlišností jasných. Rozhodně se přesouváme do prostoru, který je ve všech ohledech menší. Například hlediště je kapacitně poloviční než v DnV, na druhou stranu větší elevace, tedy zešikmení, zajistí divákům lepší viditelnost. Hrací plocha, tedy půdorys jeviště, orchestřiště a třeba portál neboli průhled na jeviště jsou také menší, takže všechny dekorace se musí přizpůsobit prostoru odlišných rozměrů, aby celkový vizuální vjem scény odpovídal původnímu záměru. Zásadním rozdílem od domovské scény je provaziště. Nový prostor sice disponuje jevištními tahy, do kterých lze zavěsit dekorace, ale je jich výrazně méně, a hlavně výška jeviště neumožňuje tyto části scén odvézt nahoru a schovat je před zraky diváků.
Na druhou stranu je součástí jeviště Radiopaláce zbrusu nová točna, jež nám umožní jiné řešení scénických změn. Velká změna čeká i naše osvětlovače. Světelný park bude, co se týče počtu reflektorů, výrazně menší, ale z větší míry se bude skládat ze světel inteligentních, která zase pracují s větší variabilitou než park předchozí. Boj čeká i zvukaře, kteří se musí popasovat s odlišnou akustikou, obzvlášť u představení doprovázených živou hudbou.
Změny pocítí i další profese jako garderobiérky, maskérky a rekvizitáři. Ti všichni si budou zvykat na nové zázemí, odlišné vzdálenosti a hledat úložné prostory pro své propriety. Samozřejmě v neposlední řadě se se vším novým musí sžít herečky a herci.
Co znamená přesun do jiného prostoru pro konkrétní inscenace?
To se opět definitivně zjistí až na místě a v reálném čase. Na každou inscenaci jsme si vyčlenili asi jeden týden zkoušek a předpokládáme, že se mohou objevit nečekané problémy. Naším úkolem je pokud možno všem předejít. V prvním případě jsme nuceni upravit veškeré díly dekorace tak, aby prošly všemi otvory vedoucími na jeviště a vešly se na jevištní výtah. Na samotném jevišti si pak vyzkoušíme stavbu scény, protože u některých inscenací budeme kvůli technologiím nového prostoru měnit postup. Výsledná scéna se pak musí znovu nasvítit a světelné změny uložit do programu. A následně několikrát s herci nazkoušet celou inscenaci, aby se všichni naučili pohybovat v novém prostoru a abychom eliminovali případné nečekané situace. Každá jednotlivá inscenace přináší své vlastní klacky, které nám může „házet pod nohy“, protože byla tvořena speciálně pro jeviště DnV. Myslím, že nás čeká opravdu dlouhý a vzrušující podzim.