LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORJak to vidí nosorožec?

​Vladimír Čepek

Zkoušení nové inscenace Ionescova Nosorožce je v plném proudu a bude to na delší čas poslední zkoušení v Divadle na Vinohradech v budově na náměstí Míru. Ač bude mít tato dnes již moderní klasika, absurdní komedie Nosorožec, oficiální premiéru až na podzim v prostorách Radiopaláce (tedy Divadla na Vinohradské), první tři uvedení, jakési předpremiéry, můžete zhlédnout již v červnu ještě na náměstí Míru. V režii Martina Čičváka se můžete těšit na Ondřeje Brouska, Marka Holého, Kateřinu Elizabeth McIntosh, Václava Vydru, Františka Beleše, Andreu Černou a Václava Svobodu. Jelikož všichni uvedení herci již rozhovor v našich novinách měli, tentokrát jsme se rozhodli přistoupit k Nosorožci ze zcela jiné perspektivy. Napadlo nás, jaké by to asi bylo udělat rozhovor s opravdovým nosorožcem. Představme si tedy, že technologie už postoupily natolik, že lze zvířecí řeč přeložit do lidského jazyka, a můžeme si přečíst, co by asi tak mohl říkat skutečný nosorožec.

​První čtená zkouška inscenace Nosorožec, v popředí Marek Holý (Jean)Můžeš se našim divákům stručně představit?

Jmenuju se Borard. Jsem nosorožec. Co víc k tomu říct.

Jaký máš vztah k lidem?

Vlastně žádný. Nic proti nim nemám, když mě oni nechají na pokoji. Nemám moc rád, když na mě čumí. Ale pokud mě vyděsí nebo mi chtějí uříznout roh, tak je nejlépe na ten roh nabrat. Nebo rozdupat, rozdupat!

Proč vlastně lidé tolik stojí o tvůj roh?

To byste mi spíš měli říct vy lidi. Asi s ním máte spjatu spoustu pověr, úplně zbytečně. Je tvořen keratinem, podobně jako vaše nehty, nic výjimečného neumí. Je to prostě jenom moje součást.

Četl jsi Ionescova Nosorožce?

Ano, četl.

A co na to říkáš?

Je to výborná hra.

Dokážeš říct proč?

Protože je o nás, o nosorožcích, ne? Zpočátku o nás sice postavy mluví nehezky, ale nakonec nás autor vezme na milost.

Vezme na milost? Jak?

Ve scénické poznámce píše: „To, jak jsou (lidské) portréty ošklivé, kontrastuje s hlavami nosorožců, které jsou teď velmi krásné.“ Ale zároveň je ta hra podivná.

Podivná?

Ano, podivná. Najednou jsou všichni jako já, ale vůbec se mi nepodobají. Vůbec mě nepřipomínají.

Ale vždyť se promění, vypadají stejně, mají tlustou kůži, sílu, roh…

Právě, promění. Já jsem nosorožec od narození. Ta hra z nás dělá symbol. A my jsme jen zvířata.

​Kateřina Elizabeth McIntosh (Daisy)
na čtené zkoušce inscenace Nosorožec,
v pozadí Erik Zabrucký (Logik) a Barbora Poláchová (Servírka)Je to symbol, symbol konformity, manipulace, davové psychózy…

To je možné. Ale to je věc vás lidí, ne nás nosorožců. My se nepřetvařujeme. Já když stojím, tak stojím. Když běžím, tak běžím.

Ve hře se říká, že nosorožec mohl utéct ze zoo. Co říkáš na zoologické zahrady?

Já nic jiného než zoo neznám. A nic proti nim nemám, žije se mi dobře. Přírodu nic nenahradí, ale zahrady možná můžou pomoct zachránit naši populaci.

Jedna z hypotéz je, že mohl nosorožec utéct z cirkusu…

Možná kdysi. Vím, že někteří moji předci v cirkusu vystupovali. Třeba Max I., kterého v roce 1932 koupil Cirkus Kludský. Ale nemělo to dlouhého trvání, už po roce ho dali do zoo. My nejsme vhodní pro cirkus. My se nenecháme zotročit jako třeba šelmy. Pokud to ovšem není v Rusku.

V Rusku?

Ano. Vzdálená sestřenice Máša bohužel skončila v ruském cirkuse a musela podstupovat drezuru, nechat si vlézt na hřbet trenéra a provádět povely. Brrr.

To je ostudné.

Ostudné. Strašné. A navíc nebezpečné.

V textu se lidé hádají o to, jaký je rozdíl mezi nosorožcem africkým a asijským. Můžeš to pomoct osvětlit?

Tak především asijský nosorožec se nejmenuje asijský, ale indický. A je to skutečně v počtu rohů, nosorožec africký (tedy já) má dva rohy, zatímco nosorožec asijský (můj bratranec) jen jeden roh. Ale zdaleka nejde jen o rohy. My, afričtí nosorožci, máme hladší kůži bez záhybů, máme jinak posazenou čelist a jsme štíhlejší, vážíme kolem 1300 kilogramů. Indičtí nosorožci mají kůži se záhyby, která vypadá jako pancíř. A váží až dvě a půl tuny. My jsme zkrátka krásnější.

Takže v textu má pravdu…

… Bérenger. Tedy úplně na začátku, než ho spletou.

Co bys na závěr vzkázal našim divákům?

Přijďte do divadla! Já bych rozhodně šel, kdyby mě tam pustili.