2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / V - LEDEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY
Vladimír Čepek
Významný britský dramatik Tom Stoppard (narozený v roce 1937 ve Zlíně jako Tomáš Strasser) zemřel 29. listopadu 2025 ve věku 88 let. Svou stopu zanechal také v Divadle na Vinohradech, kde jsme za posledních dvacet let uvedli celkem tři inscenace jeho her. V této souvislosti jsme položili tři otázky překladateli a režisérovi Šimonu Dominikovi.
Režisér a překladatel Šimon DominikMohl bys našim divákům a čtenářům stručně charakterizovat Toma Stopparda?
Už v té otázce je trochu protimluv, protože stručně charakterizovat bohatost Toma Stopparda je docela komplikované. Pro mě je asi nejpodstatnějším rysem jeho schopnost mísení „vysokého a nízkého“, Stoppard je schopen s obrovským humorem a s obrovskou srozumitelností podávat divákovi filozofická nebo vědecká, a vůbec složitá a zásadní témata. Samozřejmě to není úplně lidová zábava, to bych lhal, ale myslím si, že on dokáže opravdu složité psychologické a filozofické fenomény, věci typu kvantová mechanika, předat a udělat z nich dramatickou situaci – jak si možná vzpomínají pamětníci Dvojitého agenta, inscenace Divadla na Vinohradech z roku 2013. A také ve svých nejlepších hrách dokáže být velmi emocionálně dotýkavý.
Překládal i režíroval jsi několik jeho her. Jaký je tvůj osobní vztah ke Stoppardovi jako dramatikovi, v čem je výjimečný?
Musím říct, že Tom Stoppard – a v den jeho úmrtí jsem si to znovu uvědomil – mě provází hodně dlouho, hodně silně, vlastně jsem díky němu absolvoval DAMU. Objevil jsem ho při studiu díky profesorce Zuzaně Sílové, a když jsem si přečetl Arkádii, byl to jeden z mých nejsilnějších čtenářských zážitků. Dělal jsem jednu jeho hru jako bakalářské klauzury a pak v DISKu jinou jako absolventskou inscenaci. Pak jsem s ním ve Zlíně začínal v profesionálním divadle, Arkádie byla moje první inscenace na velké scéně v mém prvním angažmá v Chebu. Na flámu byl můj první překlad z angličtiny. S překladem Dvojitého agenta jsem vstoupil několik let před svou první režií do Divadla na Vinohradech. Prostě je u spousty mých divadelních „poprvé“, mám ho moc rád, oceňuji na něm, že to je chytrý a velmi vtipný dramatik, který mě dokáže překvapit, poučit, pobavit i dojmout. Pro mě jsou jeho hry komplexem všeho, co mám na divadle rád.
Jaká skýtá úskalí pro režiséra a pro překladatele? Jsou v jeho textech nějaká specifika?
Pro režiséra, myslím, skýtá úskalí právě v tom, že dokáže složitá témata přetavit do divadelní hry. A režisér je musí přetlumočit, dobře předat, aby divákovi dal ony záchytné dlaždice – když se člověk někde trochu ztratí při čtení, může se vrátit, ale na jevišti slova zazní jednou a představení běží dál. A ač je Stoppard rodák z Československa, je britským dramatikem a píše především pro anglické nebo anglofonní publikum, které je zvyklé vnímat text jinak než publikum české. Anglické divadlo je založeno víc na textu, diváci jsou zvyklí se na text víc soustředit.
Překládat jeho hry je náročné, protože Stoppard je brilantní v práci s jazykem, v mísení různých stylových rovin, ve vymýšlení slovních hříček. Mnohdy je hodně složité slovní hříčku rozkódovat, protože je velmi umně skrytá, ale není to exhibice. A jeho práce s jazykem je tak komplexní, že je občas velmi komplikované se vůbec vyznat v tom, co chtěl říct. A pak je třeba najít adekvátní převod, překlad. Když si vzpomenu na svůj první překlad hry Na flámu, práce na slovních hříčkách byla neuvěřitelná. To jsou hodiny a hodiny, když nad tím člověk sedí, přemýšlí a snaží se to vymyslet. Ale když se to podaří, je to obrovská radost.