LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ÚNOR

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​PŘIPRAVUJEME

​Petrolejové lampy: Temné světlo české moderny

​Jiří Janků

V Divadle na Vinohradech se v těchto dnech rozbíhají zkoušky nové inscenace, kterou je dramatizace slavného románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy.

​​Kostýmní návrh Agnieszky Páté-Oldak
pro roli Pavla Maliny (Patrik Děrgel)Návrh kostýmu Agnieszky Páté-Oldak
pro roli Štěpky Kiliánové (Tereza Císařová)

Kniha, která poprvé vyšla v roce 1935, patří k nejvýraznějším dílům české meziválečné prózy a dodnes si uchovává mimořádnou sílu i naléhavost. Jako většina autorových děl není jen literárním reliktem své doby, ale textem, který i dnešnímu čtenáři (a v našem případě i divákovi) může klást nepříjemné a zneklidňující otázky. Jaroslav Havlíček bývá řazen k autorům české psychologické prózy, toto označení je však velmi zjednodušující. Petrolejové lampy jsou románem, v němž se realistická přesnost potkává s temnou, místy až naturalistickou kresbou světa, kde se soukromé osudy lámou pod tlakem společenských konvencí. Havlíček s nemilosrdnou důsledností rozkrývá mechanismy maloměšťácké morálky, pokrytectví a tichého násilí, které se neprojevuje výbušně, ale v drobných, každodenních gestech a zdánlivě „rozumných“ rozhodnutích.

Román vznikal v době, kdy česká literatura intenzivně reflektovala krizi hodnot první republiky. Havlíček se vědomě vzdaloval jejímu optimistickému sebeobrazu a záměrně situoval svůj příběh do malého města Jilemnice a časů Rakouska-Uherska, přesněji pak do přelomu 19. a 20. století. Účelově si vybral střet starého a nového světa, dobu, kdy se i do menších měst dostávala železnice, dobu, kdy světlo petrolejových lamp pomalu začala nahrazovat elektrická žárovka. Jeho výpověď je postavena na neviditelných tlacích – na střetu toho, co konzervativní společnost považuje za normální, slušné či žádoucí, a touhy po novém výkladu světa. Jednou z největších kvalit Petrolejových lamp je nekompromisní psychologická kresba postav. Havlíček nesoudí ani nehodnotí, nepředkládá útěšná vysvětlení. Sleduje své hrdiny s chladnou pozorností lékaře, kterým ostatně sám byl, a odhaluje jejich slabosti, iluze i sebeklamy. Tělesnost, nemoc, sexualita a stud zde nejsou okrajovými motivy, ale klíčem k pochopení světa, v němž se duševní i fyzická deformace stávají důsledkem potlačovaných tužeb a nenaplněného života.

Výrazným tématem románu je také postavení ženy v patriarchální společnosti. Havlíček ukazuje, jak snadno se ideál pořádku a ctnosti mění v nástroj útlaku. Touha po svobodě, lásce či prostém právu na vlastní rozhodnutí se dostává do přímého konfliktu s rigidním řádem, který neumožňuje vybočení. Tragika románu nevzniká z jediné fatální události, ale z dlouhodobého sevření, z pomalého zhasínání naděje, které se podobá světlu petrolejové lampy, jež sice svítí, ale zároveň dusí a páchne.

Autory dramatizace jsou Martin Velíšek a Ivan Rajmont, kteří svou adaptaci napsali pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové v roce 2006. Tehdy jako zkušení divadelníci vytvořili text, který není pouhým převodem románu, ale svébytným divadelním tvarem. Jejich dramatizace je výrazně obrazivá a rozehrává celý příběh v několika vyprávěcích rovinách, čímž románu otevírá nový interpretační prostor a dodává mu další významovou vrstvu.

Režie inscenace se ujal Petr Svojtka, který na Vinohradech v posledních letech nastudoval inscenace Srpen v zemi indiánů a Hana. Scénu připravuje Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak a hudbu Vladimír Nejedlý. V hlavních rolích uvidíte Terezu Císařovou a hostujícího Patrika Děrgela, těšit se však můžete i na mnoho dalších výrazných hereckých osobností souboru Divadla na Vinohradech.

Zkoušení Petrolejových lamp se teprve rozbíhá, ale už nyní je zřejmé, že vznikající inscenace bude stát především na souhře celého souboru. Na společné práci, v níž má kaž­dá role i každý tvůrčí vstup své nezastupitelné místo, podobně jako v soukolí, které může fungovat jen tehdy, když do sebe všechna kolečka přesně zapadnou.

Věříme, že se naši společnou energii podaří přetavit v inscenaci, která obstojí nejen vůči síle literární předlohy, ale především před diváky. Držte nám palce, ať tvůrčím procesem projdeme se ctí, a my budeme věřit, že vám v dubnu představíme kvalitní dílo, na které se s chutí zajdete podívat.