2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / V - LEDEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
Za prof. Janem Duškem
Vlasta Koubská
1. prosince 2025 zemřel ve věku 83 let jeden z nejvýraznějších českých scénografů, prof. Jan Dušek.
Scénograf a pedagog DAMU prof. Jan DušekVýznam jeho díla spočívá ve vysoké kvalitě realizovaných inscenací, v nichž prostřednictvím scénografie vždy usiloval o podporu režisérovy interpretace dramatického textu. Scénografické řešení chápal jako službu celku dramatického díla, která rozvíjí ducha a smysl inscenace.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v intencích tzv. akční scénografie využíval často přírodní materiály jako seno, skutečné stromky, dřevo, hlínu, provazy a také kartony, koberce či drapérie, kterým významy a obsahy „vdechla“ teprve konkrétní herecká akce. Proto tento druh scénografie dostal název „akční scénografie“ a Dušek byl jedním z jejích hlavních představitelů.
Jindy se inspiroval commedií dell’arte, barokním lidovým divadlem nebo perspektivní scénou renesance. Nejskromnějšími prostředky často přesně a čitelně ztvárňoval své scénické vize v návaznosti na tzv. chudé umění druhé poloviny 20. století nebo pracoval s nalezenými předměty tak, jak to známe u surrealistů. Duškovy kostýmní návrhy předznamenávaly dramatické postavy v jejich celku i v budoucím hereckém výrazu.
Během tvůrčího života se podílel na tvorbě více než šesti stovek divadelních inscenací. Pravidelně spolupracoval s většinou českých a moravských divadel i s řadou zahraničních scén. Všude zanechal významnou stopu díky nápaditosti, originalitě a vtipu navrženého a realizovaného výtvarně-scénického tvaru. K nejzásadnějším momentům jeho tvorby patřily například scénografie k inscenacím Shakespearových her či jeho kongeniální spolupráce s režisérem Evaldem Schormem. Za svou tvorbu získal mnohá vyznamenání a ceny, např. Cenu Alfréda Radoka nebo nedávnou cenu České akademie divadelníků, Thálii 2025, za přínos českému divadlu.
Velmi důležitá byla jeho pedagogická praxe. Pedagogem DAMU se stal v roce 1977, od roku 1992 do roku 2021 vedl katedru scénografie. V roce 1990 převzal na žádost tehdejších studentů funkci prvního porevolučního děkana DAMU. Výrazně tak přispěl k hladkému a bezpečnému přechodu školy k jejímu demokratickému fungování. Roku 1994 byl jmenován profesorem.
Za své pětačtyřicetileté působení na DAMU ovlivnil několik generací výrazných českých i zahraničních scénografů – jedná se o téměř dvě stovky umělců, z nichž většina se řadí ke špičce oboru.
Jeho osobní vklad do pedagogické práce byl nezapomenutelný. Základem jeho mistrovství byla přesnost využitého výtvarného jazyka a schopnost vyvolat scénickými prostředky požadovanou asociaci a z ní vyplývající emoci. Vedle vlastní interpretace dramatického textu, která určovala zvolené vizuální prostředky, plnil scénograf požadavky režiséra i herců, tanečníků a operních pěvců. To vše dokázal skloubit s technickými možnostmi jeviště, s jevištním provozem i finančními možnostmi divadla.
Jedinečná byla jeho schopnost vytvořit scénografii i z velmi skromných prostředků. To se naučil z díla obdivovaného meziválečného scénografa Františka Zelenky, který vytvořil dvě desítky inscenací v terezínském ghettu. Zelenka byl v období tzv. první republiky rovněž významným scénografem Městského divadla na Královských Vinohradech.
V Divadle na Vinohradech vytvořil Jan Dušek deset inscenací. První byla v roce 1975 inscenace Citová výchova (režie Milan Calábek), inscenace Generálka (1986) vznikla ze spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, následovaly Divadelní komedie (1999) s režisérem Vladimírem Strniskem, komedie Na flámu (2010) se Zdeňkem Černínem, Škola žen (2020) s Jurajem Deákem nebo Slaměný klobouk (2021) s Tomášem Töpferem.
Nejvýraznější stopu v DnV zanechal prof. Dušek inscenacemi režírovanými jeho celoživotním přítelem Tomášem Töpferem. Jejich více než padesátileté přátelství svědčilo o sdílení uměleckých a životních hodnot i o společném smyslu pro humor.
Jejich společné vinohradské inscenace Soudce v nesnázích (2014) nebo Když ptáčka lapají (2017), k nimž Jan Dušek vytvořil scénografii i kostýmy, patřily k velmi populárním a oblíbeným titulům. Šlo o břitké komedie, v nichž scénografie podporovala situační humor a konverzační komiku. Práce se siluetami postav, koláže ženských aktů, ironie, vtip i prvoplánově směšné kombinace historizujících textilních designů – to vše dělalo z komedií vypravených prof. Duškem mix mistrovského nadhledu na dobový vkus a smyslu pro přesně vybraný scénický či kostýmní detail.
Úspěšnou inscenaci Hašler… (2013) vypravil prof. Dušek za výrazného využití projekce s pečlivým výběrem sekvencí historických dokumentárních filmů. Spolu s promyšlenou jevištní stavbou se mu podařilo splnit nelehký úkol – podpořit plynulý, rychlý sled střídajících se obrazů, dokumentujících dynamický život i tragickou smrt pozoruhodného českého umělce.
Pro komediální drama Karla Čapka Loupežník (2015) se Dušek inspiroval u autorova bratra Josefa Čapka. Kubizující momenty z jeho proslulé tvorby se objevily ve scénografii letního domu profesorovy rodiny i emočního světa idealizované první lásky Mimi a Loupežníka.
S profesorem Duškem odešel významný představitel české scénografie a skvělý pedagog. Jeho charismatická osobnost bude chybět všem, kteří ho znali.
AKTUÁLNĚ