LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIJan Teplý, herec klidné síly

​Jiří Janků

​Miroslav Vladyka (Voják) a Jan Teplý (Duncan),Eugène Ionesco: Macbett, r. Jan Burian, 1991Divadelní život Jana Teplého staršího byl nesmírně pestrý. Během svého života vytvořil bezmála dvě stovky rolí a prošel mnoha divadly po celé republice. Narodil se 30. července 1931 v Praze a vyučil se hodinářem u Stránského na Strossmayerově náměstí. Jeho velkou láskou se však stalo divadlo. Žil totiž v Týnské uličce u svých prarodičů a už v chlapeckém věku začal pravidelně chodit do nedalekého Stavovského divadla, jehož kouzlo mu učarovalo. V době dospívání začal navštěvovat školu pro dramatická umění Rudolfa Kopeckého a bral i soukromé hodiny. Díky tomu pak ve svých osmnácti letech nastoupil jako elév do divadla v Táboře, které v té době organizačně spadalo pod Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích. Když po dvou letech divadlo zaniklo, zkusil štěstí v Mostě, kam ho přijal tehdejší šéf a budoucí souputník Svatopluk Papež. Po roce však musel Jan Teplý nastoupit základní vojenskou službu. Měl však štěstí a vojnu si odkroutil jako jevištní technik v tehdejším Ústředním divadle čs. armády, tedy na Vinohradech. S trochou nadsázky se dá říci, že to bylo jeho první zdejší angažmá.

Po návratu do civilu krátce působil v Jihlavě, odkud se vrátil za Svatoplukem Papežem, který přesídlil do divadla ve Varnsdorfu. Po dvou letech společně oba odešli do Liberce. Celkem tedy v oblastních divadlech strávil Jan Teplý dvanáct let, což pro něj byla velká škola. Postupně stále víc pronikal do tajů hereckého řemesla, každá nová inscenace pro něj byla výzvou a možností naučit se něco nového, a tak se postupně vypracoval z představitele malých rolí až do pozice, kdy mu byly svěřovány hlavní úlohy.

V roce 1962 se vrátil do Prahy, konkrétně do Divadla Jiřího Wolkera, kde působil až do roku 1965. Poté se na víc než dvacet let usadil v Libni, v Divadle S. K. Neumanna (1965–1986) a v letech 1986–1990 se stal členem Městských divadel pražských. V té době měl za sebou již i řadu televizních a filmových rolí. Sám si cenil například svého účinkování ve dvou „trezorových“ filmech –

​Jan Teplý (Sofoklés) a Jana Hlaváčová (Gorgona),
Oldřich Daněk: Trojhvězdí, r. Jan Novák, 2000Kachyňově Uchu a Menzelových Skřiváncích na niti. Herectví Jana Teplého st. bylo založeno na jisté úspornosti, civilním, ale současně přesném a hluboce pravdivém projevu. Patřil k hercům, kteří nepotřebovali velká gesta ani okázalé emoce, aby strhli pozornost.

Doba po sametové revoluci byla v divadelním světě příznačná tím, že došlo k velkým změnám ve vedení jednotlivých scén, a tím pádem i k výrazným mezisouborovým přesunům herců a režisérů. To platilo i o Janu Teplém, kterého v roce 1990 nová ředitelka Divadla na Vinohradech Jiřina Jirásková angažovala jako zkušenou posilu souboru. Jeho první rolí zde byl Van Cruysen v dramatizaci Vercorsova sci-fi románu Nepřirozená zvířata v režii Jaroslava Dudka. Následovala role Duncana v Macbettovi, ovšem nebylo to ve slavné Shakespearově hře, ale v málo hraném textu známého představitele absurdního dramatu Eugèna Ionesca, který režíroval Jan Burian. Následovala řada dalších rolí, např. Hnípal v Domě čtyř letor, Butler v Návštěvě staré dámy, Sofoklés v Trojhvězdí či Pan Neděla v Donu Juanovi. I když se vesměs nejednalo o role hlavní, byl v souboru vnímán jako jistota a opora, charakterní herec, zkušený kolega s typicky úsporným jevištním projevem. Své divadelní zkušenosti uplatnil také jako spoluzakladatel a historicky první prezident Herecké asociace, kterouž­to funkci vykonával v letech 1990–2005.

Poslední rolí Jana Teplého byl Papež v Anouilhově hře Tomáš Becket aneb Čest boží, v režii Jana Nováka. I tady zaujal svým neokázalým projevem. Lidové noviny v článku „I osvědčený Becket zestárl“ z 15. ledna 2004 napsaly o jeho herectví následující: „I Papež zaujme především svým pseudohistoricky vyumělkovaným kostýmem, ale navzdory tomu Jan Teplý spolu s intrikánským mnichem Miroslava Moravce dokážou věcným podáním a přesným pointováním vytěžit ze svého dialogu kus pravé anouilhovské paradoxnosti.“

Poslední roky života Jana Teplého byly již bohužel poznamenány jeho těžkou nemocí. Zemřel 25. února 2007. Potěšitelné ovšem je, že toto jméno z českého jeviště nezmizelo. Jeho syn, Jan Teplý mladší, vystudoval konzervatoř a vyrostl ve skvělého herce, který je již dlouhá léta oporou souboru Divadla pod Palmovkou a pravidelně se objevuje i v televizi a ve filmu.