2024
2025
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2024 / 2025 / IX - KVĚTEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PROJEKT ADOPCE HROBŮDíky všem dárcům!
Zuzana Paulusová
Děkujeme všem dárcům, kteří se zapojili do veřejné sbírky na záchranu hrobu režiséra Karla Huga Hilara a herečky Zdenky Baldové – dvou uměleckých osobností spjatých s Divadlem na Vinohradech. Sbírku jsme připravili ve spolupráci s nadací Život umělce a proběhla na portále Donio.
Místo posledního odpočinku obou umělců patří mezi významné hroby
Vinohradského hřbitova.Cedule umístěná vedle hrobu informuje o tom,
že adopčním nájemcem je Divadlo na Vinohradech.(Křestní jméno herečky Baldové bylo Zdenka,
ale často se setkáváme s podobou Zdeňka.)
Zapojilo se 87 dárců, celkový výtěžek činí 104 950 Kč. Díky této částce jsme mohli znovu uzavřít smlouvu o adopci hrobového místa a uhradit potřebný adopční nájem na dalších deset let (67 340 Kč). Zbytek vybrané částky použijeme na nutné opravy a úpravy pomníku a celého hrobového místa, které je součástí projektu Adopce významných hrobů.
Vznik tohoto pozoruhodného projektu iniciovala v roce 2013 tehdejší Správa pražských hřbitovů (dnes Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy). Cílem je zachovat místa posledního odpočinku významných osobností kulturního, politického a veřejného života umístěná na některém z 33 hřbitovů, které tato příspěvková organizace na území hlavního města Prahy spravuje.
Mnoho z těchto osobností už nemá žijící potomky, kteří by se mohli o hroby svých předků starat. Chátrající hrobové místo, jehož nájem není uhrazen, je podle zákona po čase pronajmuto dalšímu zájemci a ostatky původně pochovaných osobností končí ve společných hrobech. Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy se o mnoho z těchto opuštěných hrobů starají, ale není v jejich silách zajišťovat údržbu a rekonstrukci všech významných hrobů a funerálních sochařských děl rozmístěných po Praze. Projekt Adopce významných hrobů proto umožňuje zájemcům z řad veřejnosti i institucím zapojit se do záchrany náhrobků významných osobností nebo náhrobků umělecky cenných, a uchovat je tak pro budoucí generace. V současné době projekt zahrnuje přibližně 570 hrobů, z nichž je 337 adoptováno (https://www.hrbitovy-adopce.cz/).
Divadlo na Vinohradech se zapojilo v roce 2014 adopcí hrobu režiséra Hilara a herečky Baldové na deset let. Výsledek letošní sbírky nám umožňuje i nadále zůstat součástí tohoto projektu.
Hrob se nachází na Vinohradském hřbitově, zdobí ho kamenná stéla s motivem divadelní masky, vytvořená sochařem Karlem Dvořákem, kolem je umístěno několik dřevěných laviček. Zbudován byl po Hilarově smrti roku 1935, Baldová sem byla pohřbena roku 1958.
K. H. Hilar do Městského divadla na Královských Vinohradech (tak zněl tehdejší název Divadla na Vinohradech) přišel v roce 1910, jeho nástup byl celkem nenápadný – zpočátku zastával místo lektora, ale brzy začal režírovat, postupně vytvořil nový inscenační styl a z měšťanského divadla se pod jeho vlivem stal během několika let respektovaný umělecký dům s výborným hereckým souborem a velmi progresivním repertoárem. Hilar je proto právem považován za jednoho z tvůrců moderní české divadelní režie. Na Vinohradech působil do roku 1921, kdy odešel do Národního divadla.
Zdenku Baldovou angažoval jako dvacetiletou do nově otevřeného Městského divadla na Královských Vinohradech v roce 1907 první ředitel F. A. Šubert, do té doby hrála ochotnické divadlo v Měšťanské besedě. Z rolí naivek se postupně vypracovala až do postavení přední a uznávané členky souboru. Stala se Hilarovou manželkou a v roce 1922 za ním odešla do Národního divadla.
A mimochodem, manželkou sochaře Karla Dvořáka, autora stylového náhrobku na hrobě této manželské dvojice, byla další významná česká herečka, Leopolda Dostalová, která – kromě mnoha jiných rolí – skvěle zahrála Emilii Marty v Čapkově dramatu věc Makropulos, uvedeném na vinohradském jevišti v roce 1922 v Čapkově režii. (A hrob obou těchto umělců, tedy Dvořáka a Dostalové, je také součástí projektu Adopce významných hrobů a má – díkybohu – také svého adopčního nájemce…)
Děkujeme tedy ještě jednou všem, kteří svým darem pomohli zachovat a připomínat památku důležitých uměleckých osobností, a tím i tradici našeho divadla.