2024
2025
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2024 / 2025 / VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Jan Vedral
Ale hned volám – nemějte obavy! Tento fejeton nepojednává v duchu Gutha Jarkovského či Ladislava Špačka o etiketě při návštěvě divadla. Ani nebude obsahovat rady rozšiřující sdělení známé písně Vodňanského a Skoumala. Ti varují návštěvnici opery před tím, co „se v opeře nedělá“: dáma „kukr pádem z galerie neztrácí, nehledá marně kapesník v teplácích. Už nejsi má láska. V La Scale se nemlaská.“ A nepůjde ani o variaci na slavnou provokativní hru Petra Handkeho Spílání publiku.
Šárka Krausová (Líza Doolittlová) a Jan Šťastný (Profesor Higgins)
v Shawově komedii Pygmalion, r. Juraj Deák, 2016. Tato inscenace se těší nepřetržitému zájmu diváků všech věkových kategorií.Předchozí politická reprezentace hlavního města založila zapsaný spolek Kreativní Praha. Jedním z jeho úkolů je „vytvářet datové analýzy a nástroje pro rozvoj kreativního sektoru v Praze“ a podílet se tak „na formulování kulturní politiky města“. Na začátku roku pak tým Kreativní Prahy zveřejnil dokument Jak se chodí za kulturou na pražské zřizované scéně s podtitulem Studie kulturního chování obyvatel Prahy ve vztahu k příspěvkovým organizacím města.
Nebuď netrpělivé, ctěné publikum, hned se dostanu k tomu, jak se chováš podle reprezentativního vzorku 1601 respondentů. Jen upřesním, že „příspěvkovými“ organizacemi (mezi něž patří deset divadel v Praze) jsou ty, které město zřizuje a významně financuje. Sice ne právně formálně přesně, ale obsahově výstižně jde o veřejnoprávní instituce, které jsou – v nejlepších středoevropských osvícenských tradicích – určeny ve veřejném zájmu k veřejné službě podporované z veřejných zdrojů. O veřejnoprávní instituce se – stejně jako o celý veřejný prostor – opakovaně a stále agresivněji vede už několik desítek let politická válka. Proti nim se ve zpravidla účelových nájezdech argumentuje tím, že kulturní služby poskytuje i „nezřizovaný“ neziskový sektor a také řada komerčních subjektů. Přehřátá nabídka stovek kulturních akcí odehrávajících se každý večer v Praze je toho výmluvným dokladem. Není tedy divu, že otcové a matky města chtějí mít pro své rozhodování solidní „datové analýzy“.
Když Kreativní Praha výzkum připravovala, říkali jsme jejím pracovnicím, že v zákulisí se o složení, preferencích a spokojenosti diváků dozvídáme vše při každém představení. Ale jsou to jen empirická zjištění a vypovídají o těch, kteří k nám do divadla chodí, ne o těch, kteří k nám nezavítají. Kdyby tak dokázaly vybádat, proč…
Takže: „Obecně se o obyvatelstvu Prahy dá říct, že jsou to tzv. kulturní všežrouti.“ Diváckou „všežravost“ výzkumníci vysvětlují studiemi amerických sociologů o změnách vkusu publika, kdy „tzv. vysoká kultura již není jednoznačně doménou vyšších tříd a populární kultura není konzumována pouze příslušníky nižších společenských vrstev“. Dále: „Čtvrtina Pražanek a Pražanů je aktivní v podpoře kulturní scény“ – tedy kulturu vyhledává. Dotazovaní „od návštěvy kulturní akce očekávají zejména zábavu a odreagování, příležitost trávit čas s blízkými“. I duchovní otce osvícenství by snad utěšilo to, že „tři čtvrtiny dotazovaných vyhledávají kulturu jako prostředek seberozvoje“.
Ondřej Kraus (Tom Buchanan), Ondřej Brousek (Nick Carraway)
a Marek Lambora (Jay Gatsby)
v nové inscenaci Velký Gatsby, r. Martin ČičvákA s tím chováním se to má takto: 6 % pražského publika tvoří „kulturní entuziasté“, lidé mladšího věku, kteří navštěvují všechny kulturní akce. Dalších 12 % jsou „tradiční spotřebitelé“, preferující klasické oblasti kultury a nevyhledávající tolik experimentální tvorbu. „Konzumentů zábavního průmyslu“ je 25 %, největší je segment „příležitostných návštěvníků“ (41 %). Zbytek tvoří „kulturně vyloučení“ a „samotáři“.
No, a považte: z 906 respondentů, kteří se „přiznali“ k návštěvě Divadla na Vinohradech, je nejvíce těch „příležitostných“ (371) a „zábavní průmysl konzumujících“ (208). Ze „zřizovaných divadel“ vykazují ovšem Vinohrady nejvíce „tradičních spotřebitelů“ (163) a jen o dva „kulturní entuziasty“ méně než Městská divadla pražská. S MDP také zaujímáme velmi podobné postavení mezi těmi, kteří se přiznávají, že „instituci znají a navštěvují ji pravidelně či aspoň jednou“, i mezi těmi, kteří ji „znají, ale nenavštěvují“. (Proč, to se, žel, nezkoumalo.)
Výzkumníky zajímala i „ochota platit za kulturu“ – cenová mapa našeho hlediště podle výsledků vyhovuje téměř třem čtvrtinám dotázaných. I na tom je vidět, že se městu „vyplácí“, když na náklady činnosti divadel „doplácí“. Lidé, kteří o to mají zájem, si návštěvu „zřizovaného divadla“ mohou zpravidla dovolit.
Jak jste v tom hodnocení chování dopadli vy? Do konce roku 2025 máte možnost se ještě stát „příležitostným návštěvníkem“ či se změnit z „příležitostného“ v „tradičního“ diváka – ještě v naší budově na náměstí Míru před její rekonstrukcí.