2024
2025
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2024 / 2025 / IV - PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Jan Vedral
Před patnácti lety vedl francouzský novinář J. P. de Tonnac obsáhlý rozhovor se dvěma velikány evropské vzdělanosti o tom, zda se kultura a literatura mění, či nemění pod vlivem masivního a globálního nástupu digitalizace médií. Své názory se čtenáři sdíleli italský spisovatel, sémiotik a medievalista U. Eco, jehož román Jméno růže se stal bestsellerem, a scenárista a dramatik J. C. Carrière.
Titulní roli v inscenaci Hana nastuduje Andrea Elsnerová.Karel Čapek psal své hry perem a o psaní mluvil
jako o rukodělné práci. Rukopis hry Věc Makropulos, 1922.
Erudovaný a vtipný rozhovor v knižní podobě vyšel česky už roku 2010 pod názvem Knih se jen tak nezbavíme. A i když oba velcí literáti a intelektuálové druhé poloviny dvacátého století mezitím opustili náš prudce se měnící svět a i když vývoj digitálně dovedných médií za to desetiletí a půl pokročil mílovými kroky až k „autorským“ výtvorům umělé inteligence, většina z toho, co je v knize o knihách řečeno, platí i dnes. Možná i s větší naléhavostí.
O tom, že knih se jen tak nezbavíme, je možné se v divadelním zákulisí přesvědčit v úřadovně, kde sídlí dramaturgie. Knihy tam přetékají ze skříněk a polic a endemicky se vrší na každém volném místě. Zápasí o životní prostor s desítkami prešpánových desek s chlopněmi, ve kterých se štosují kopie a vytištěné verze textů her, jejich překladů, úprav a také dramatizací. Těch, které divadlo hrálo, těch, které hraje, těch, o nichž sní a uvažuje a na něž třeba někdy dojde. „Dramaturgie je činnost na pomezí,“ říkával s oblibou divadelní teoretik prof. Jan Císař. To „pomezí“ shledával mezi scénou a literaturou, mezi inscenací a dramatickým textem – čímž budiž vysvětleno, proč se divadelní dramaturgie knih jen tak zbavit nemůže. Tedy, zejména ta, která se tak, jako je tomu v případě Vinohradského divadla, zabývá činohrou a interpretací dramatu.
Na stole dramaturga Vladimíra Čepka leží originál románu F. S. Fitzgeralda Velký Gatsby a jeho čtyři knižní překlady do češtiny. A pak v chlopňových prešpánových deskách text skvělé americké dramatizace Gatsbyho, která je dílem S. Levyho a kterou Vladimír překládá pro naši inscenaci. Nad ním se kupí hromada s verzemi překladu; ještě není zcela hotovo, překladatel s režisérem Čičvákem pracují na scénické verzi.
Jistě, všechny ty verze jsou očíslovány a digitálně uloženy v počítači, ale – jak říkají Eco s Carrièrem – pokud chce člověk s textem odpovědně pracovat, musí ho číst na papíře, ne na obrazovce. Je to prostě něco kvalitativně jiného, je to teprve ČTENÍ s POROZUMĚNÍM, ne pouze zběžná evidence informací.
Na protilehlém stole dramaturga Jiřího Janků se vedle hodně očtené knihy A. Mornštajnové Hana vrší ještě vyšší hora verzí dramatizace tohoto výjimečně úspěšného českého románu. Také ty se z počítače tisknou, vysedává nad nimi celá dramaturgie, a zejména pak dramatizátor s režisérem Petrem Svojtkou. Připravit dramatizaci „na tělo“ vinohradského souboru, využít na onom „pomezí“ všech hodnot a možností literární předlohy a potenciálu zdejších hereckých osobností, to je tvrdá, „rukodělná“ práce.
O psaní jako rukodělné práci mluvil K. Čapek, který psal perem a na prostředníku pravé ruky z toho měl mozol. Carrière a Eco se shodují, že psát text na počítači je fyzicky méně namáhavé, ale napsané slovo je – i díky lehkosti, se kterou je zaznamenáváno, měněno, mazáno – jaksi méně závažné a závazné. Klapáním na klávesnici můžou vznikat desítky verzí textu, rukodělný písař slovo více váží, jinak by si upsal ruku. A na scéně, kam text z knihy ve výsledku přes „pomezí dramaturgie“ přesídlí, už ono snadné verzírování vůbec není žádoucí. I proto je pracovna dramaturgie zavalena knihami a potištěnými papíry. A nezbavíme se jich, ani až na jaře budou obě inscenace na scéně hotové. Protože vedle textů ve finále přípravy rostou další hromádky s hrami, které je třeba pro scénu připravit, a s knižními příběhy, které stojí za to dramatizovat.
Velký Gatsby na začátku března a Hana v dubnu se těší nejen na knihomoly, ale na všechny diváky!