LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRA„Tak, pane, s veselou a od podlahy!“

​ Jan Vedral

Goldoniho italsky temperamentní komedie Poprask na laguně vrcholí veselicí, kterou bychom dnes bez váhání označili jako „mejdan“ či „party“.

​Vizuál k inscenaci Poprask na laguněOna každá dobrá komedie končí podobně jako pohádky vítězstvím těch „dobrých“ nad těmi „zlými“ a také jednou, či ještě lépe, hned několika svatbami či zasnoubeními. (V Poprasku na laguně si manželskou věrnost slibují hned tři páry.) Všemožné překážky, které se kladly do cesty lásce mladých, krásných lidí, jsou po napínavých dějových obratech úspěšně překonány, jejich strůjci, ti „bad boys“ čili „špatňouři“, jsou po zásluze potrestáni, či ještě lépe, v laskavé komedii napraveni.

Dobrá komedie dokáže všestranně uspokojit naše divácké fandění dobru a mladé lásce a naši naději v dobré konce alespoň v divadlem předváděných příbězích (když už v našich životech je to často složitější). Chvíli se můžeme i my veselit spolu s hrdiny, se kterými jsme v zázraku divadla navštívili svět, kde díky rychlosti, s níž v něm úřaduje komediální spravedlnost, obnovujeme své osobní prameny životní radosti a pohody, zanesené občas bahnem skepse a rmutem každodennosti.

„Tak, pane, s veselou a od podlahy! Ale maličkost bych jim chtěla říct, blahorodí. Až půjdete z tohodle místa, nechtěla bych, abyste o nás něco trousil, aby jinde pak neříkali, že jsme v Chiozze samá hádka, rvačka, samý poprask. Co jste viděl a slyšel, to byla náhodička. My jsme ženské k světu a řádné ženské!“

Tímto monologem, který Lucietta (Jana Kotrbatá) adresuje jednak soudnímu vyšetřovateli Isidorovi (Aleš Procházka), ale především divákům, Carlo Goldoni svůj Poprask na laguně uzavírá.

Že jsem právě prozradil, jak hra dopadne? Ale vždyť to u dobré komedie všichni předem vědí! Přece to, co nás zajímá a baví, je sledovat, kdo a jaké překážky nakladl do cesty dobrým koncům a kdo a s jakým fištrónem je dokázal překonat. Jak se zlo pokouší zvítězit a prosadit svou moc tak, že nastoluje beznaděj a bezmoc. A jak ti, s nimiž sympatizujeme a s jejichž zájmy se ztotožňujeme, tomu dokážou vynalézavě a odhodlaně čelit.

To, co z Goldoniho Poprasku na laguně učinilo jednu z „top ten“ komedií evropského dramatického kánonu, je ovšem okolnost, že v ní nenajdeme žádnou zápornou postavu, žádného „špatňoura“. Dvě rybářské rodiny (J. Maryško, T. Bebarová, S. Rychlíková, K. Knězů a J. Panzner, A. Černá, J. Kotrbatá, J. Roskot), dva námořníci, případní nápadníci (F. Beleš, P. M. Cibulka), obchodník s rybami (V. Svoboda) a jako „blahorodí a vrchnost“ soudní personál (S. Moskvin, A. Procházka). V komedii plné výbuchů vášní, vyznání lásky i vyzvání na souboj (či spíše bitku), naivních a snadno prokouknutelných intrik není nikdo, koho bychom jako diváci neměli rádi a nefandili mu. Ale vidíme, jak se jejich vztahy „na pětníku“ proměňují z něhy a oddanosti v patetickou sebelítost a zaťatými pěstmi a tasenými noži okatě najevo dávané nepřátelství. V čase hry, odehrávající se během jednoho dne, žijí všichni nadoraz, naplněni vášnivou vitalitou a zájmem, ba starostí o své blízké. Příště už rybáři mohou při lovu ostrouhat a vrátit se s prázdnou, nebo také na moři zahynout. Ale teď, teď, když je vše v pořádku, teď jednají Goldoniho postavy se strhující láskou k plnosti života. A tato životodárná pozitivní energie je tím, co nás obveseluje, co z Goldoniho mistrovské hry dělá veselohru.

Inscenace Juraje Deáka má premiéru 20. prosince a hrajeme ji i na Štěpána a o Silvestru. Je to ten pravý čas na veselici…