Ü

2024

2025

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2024 / 2025 / III - LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

TŘI OTÁZKY

Vladimír Čepek

Šárka jako Anežka v inscenaci Terezka,
v pozadí Tomáš Dastlík (Tatínek)
a Karolína Knězů (Terezka), r. R. Lipus, 2024
Máme za sebou oficiální premiéru Terezky. Bylo to zkoušení v lecčem netypické, už třeba jenom tím, že nehrajeme v divadle, ale v kostele sv. Šimona a Judy. Mohla by ses za zkoušením trochu ohlédnout?

V první řadě bych chtěla zmínit, že text Lenky Lagronové Terezka je jeden z nejkrásnějších, na kterých jsem měla možnost pracovat, a dle mého soudu z něho vznikla jedna z nejintenzivnějších a nejkrásnějších inscenací, v nichž jsem zatím měla možnost hrát. Celé zkoušení pro mě bylo velmi intenzivní, hluboké, a někdy i komplikované, ale hlavně krásné, to vždycky převážilo, protože ta hra má velmi silné poselství a má velký smysl ji hrát a předávat to poselství, tu zprávu dál. A měla jsem velkou radost, že celé zkoušení plynulo velmi svobodně, hodně jsme debatovali o jednotlivých scénách a o smyslu situací a byla jsem ráda, že dochází k vyslyšení našich nápadů, cítili jsme, že jsme všichni vtaženi do tvůrčího procesu, takže ta inscenace je – myslím si, že můžu říct – námi všemi milována právě i proto, že vznikala v kolektivním tvůrčím procesu, v otevřenosti. Při tvorbě této inscenace jsme víc než jindy cítili bezpečný prostor, kam je možné přinášet nápady a společně inscenaci vytvořit.

Jaké bylo přejít v průběhu zkoušení ze zkušebny do prostor kostela? Narazili jste na nějaké nečekané problémy, překážky, zvláštnosti?

Skoro celou inscenaci jsme nazkoušeli v nové zkušebně Vinohradského divadla a v prostoru kostela jsme měli asi jen deset zkoušek během posledního týdne. Bylo to hodně zvláštní, čekali jsme, co se stane, když najednou přijdeme do reálného prostoru kostela, kde budeme muset některé věci předělávat. Navíc celé zkoušení bylo poznamenáno i určitými dramatickými událostmi, které se v té době děly. Už o nich asi nechci víc konkrétně mluvit, každopádně mám pocit, že to hlavní, co nám pomohlo překonat všechny překážky, je určitá laskavost, prolínající se celým životem sv. Terezie z Lisieux, o které toto představení je. Tato laskavost a víra v hlubší smysl nás dovedly nakonec až k premiéře.

Většinu inscenace Terezka jsme zkoušeli ve zkušebně ve velmi intimní atmosféře, takže jsme si opravdu užívali, že jsme mohli hrát nablízko, jakoby na kameru, velmi civilně a úsporně. Pak jsme přešli do kostela, kde jsme tohle civilní a úsporné herectví mohli použít v první části hry (která se odehrává v sakristii – pozn. aut.). Potom se ale přejde do kostela, kde divák sedí pořád stejně blízko, ale zároveň je tam ta obrovská ozvěna velkého kostelního prostoru, takže veškerá řeč se strašně rozléhá. A bylo dost složité najít tu míru hereckého projevu, kdy člověk tělem a obličejem je intimní pro diváky, kteří sedí blízko, ale mluví jako na vinohradském jevišti, protože pokud by mluvil intimně, přiměřeně hereckému projevu, tak by mu v kostele s obrovskou ozvěnou nebylo rozumět. Ale myslím, že jsme to našli.

Mohla bys představit svoji postavu sestry Anežky?

Jen bych chtěla říct, že celé prostředí kláštera a života jeptišek je ve hře použito jako metafora naší společnosti, takže se divák nemusí bát toho, že mu náboženství nebo jeptišky a život v klášteře nic neříkají, že ho to nezajímá, protože je to opravdu jen metafora pro náš život, pro naši společnost, pro to, jak žijeme. Naše charaktery jeptišek zastupují určité životní postoje. Anežka je rodná, reálná sestra malé Terezky, rozhodne se jít do kláštera ještě dřív než Terezka a potom se v tom klášteře potkají a prožijí tam celý život spolu i jako řádové sestry. Hlavním rysem mé Anežky je, že je ustrašená a hodně se bojí prožít život naplno.

Co tě v nejbližší době čeká?

Mě teď čeká hlavně Terezka, to je pro mě největší novinka v divadle, jinak se těším na Pygmalion, který hrajeme už asi po stoosmdesáté, to je moje srdcovka, a taky doufám, že budu mít i nějaké volné dny na to užít si podzim, protože je to moje nejoblíbenější roční období.

… a jedna navíc pro Šárku Krausovou, představitelku role Anežky v inscenaci Terezka