LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIKrycí jméno Bakchus

​Eva Langšádlová

S Luďkem Špátou, vedoucím umělecko-technického provozu Divadla na Vinohradech, se Státní bezpečnost seznámila nejpozději na jaře roku 1981, kdy se stejně jako jeho nadřízený Jindřich Gregorini snažil zachránit technikáře Jaroslava Hrdého, který v podnapilém stavu popisoval domovní zdi v okolí DnV protistátními nápisy a byl při tom přistižen hlídkou Veřejné bezpečnosti. Špáta tehdy navíc navrhoval, aby se za Hrdého zaručil závodní výbor KSČ v divadle.

​Luděk Špáta, vedoucí umělecko-technického provozu
Divadla na VinohradechO rok později zaúkolovala Státní bezpečnost svého tehdy čerstvě získaného spolupracovníka s krycím jménem Olivier, aby zjistil „veškeré negativní informace“ o jeho nadřízeném Luďku Špátovi. Olivier následně StB informoval o rozhovoru, který zaslechl v divadelních dílnách a ze kterého pochopil, že Špáta udržuje styky s emigranty v kapitalistické cizině. Paradoxně nejvíc informací o Luďku Špátovi načerpal Olivier u svého služebně staršího kolegy, technikáře Jaroslava Hrdého, který se v té době vrátil z výkonu trestu, jejž si odpykal za psaní protistátních nápisů. Od Hrdého se dozvěděl, že Špáta začínal v divadle jako technikář a až později se vypracoval na vedoucího provozu. V letech 1968–69 „stál na straně pravice, která v té době v divadle byla. Chodil po divadle a vykřikoval protistátní hesla jako např.: ,Jen ať sem ty bolševici přijdou, my je všechny pověsíme‘ a jiná.“

Ke Špátově členství v KSČ Hrdý podle Oliviera řekl, že do strany vstoupil v roce 1974 jenom proto, aby mohl dělat vedoucího umělecko-technického provozu. Olivier byl StB následně úkolován „k dalšímu styku s Hrdým a k získání podrobných informací o činnosti Špáty v krizových letech 1968–69 a v souvislosti s Chartou 77“. Tento úkol už ale nesplnil, protože pracovní poměr v Divadle na Vinohradech ukončil.

Ač už tedy byl Luděk Špáta v hledáčku Státní bezpečnosti, podařilo se mu na jaře 1988 soukromě vycestovat do Spojených států. A z této třítýdenní cesty se do ČSSR už nevrátil. StB na něj obratem založila svazek s krycím jménem Bakchus, jehož cílem bylo „objasnění a zadokumentování trestného činu ohrožení hospodářského a služebního tajemství“, tedy dalšího trestného činu, kterého se Luděk Špáta kromě (v té době trestného) opuštění republiky údajně dopustil. Luděk Špáta byl totiž od roku 1986 členem Štábu civilní obrany DnV, a po­dle StB se tak mohl dostat k utajovaným informacím.

​L. Špáta při fotbalovém zápase Divadlo na Vinohradech
versus osobnosti SK Slavia Praha,
konaném v roce 1982 k 75. výročí otevření Vinohradského divadla.
Zápas sledovalo 12 000 diváků, výsledek byl 3 : 3.I vzhledem k tomu, co všechno bylo před rokem 1990 považováno za tajné, překvapí, že v případě DnV byly utajovanými skutečnostmi například evakuační plán divadla či informace o počtu vozidel a jejich řidičů.

V rámci vyšetřování zadala StB Odboru kultury Národního výboru města Prahy zpracování posudku, zdali materiály, se kterými se Luděk Špáta v divadle seznámil, patří do režimu tajné, či přísně tajné. Ředitel DnV František Laurin dostal od StB za úkol zřídit vyšetřovací komisi, která provede stejné šetření. Členy komise se kromě něj stali ekonomický náměstek Jindřich Gregorini a vedoucí referent útvaru obrany (a zaměstnanec ministerstva vnitra ve výslužbě) Josef Tábor. Odbor kultury došel k závěru, že směrnice, ke kterým měl Špáta přístup, nelze zařadit do režimu tajné, natož přísně tajné. Ke stejnému závěru došla i vyšetřovací komise v divadle. StB tento výsledek neuspokojil, a zadala Laurinově komisi další úkol. Měli prošetřit, zdali se Špáta mohl seznámit s materiály státního tajemství, jejichž vyzrazením by mohla být ohrožena bezpečnost ČSSR. V listopadu 1988 byla vyhlášena amnestie prezidenta republiky, která prominula tresty za opuštění republiky a zastavila probíhající trestní stíhání pro tento trestný čin. StB se tedy snažila, aby Luďku Špátovi, který o amnestii požádal, udělena nebyla.

Laurinova komise konstatovala, že materiály, se kterými se Luděk Špáta mohl v divadle seznámit, nemají žádnou nebezpečnost, a to ani v případě jejich vyzrazení „cizím rozvědkám“.

V prosinci 1988 byla Luďku Špátovi udělena amnestie a jeho spis následně uložen do archivu.

 

Zdroj

Archiv bezpečnostních složek ČR