LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PŘIPRAVUJEME„Sakraencký ženský! Sakraencký ’olky!“

​Příběh v Česku nejslavnější komedie Carla Goldoniho Poprask na laguně

​Jan Vedral

Komediograf osmnáctého století, Ital (přesněji Benátčan) Carlo Goldoni, patří mezi „top ten“ klasických autorů hraných českými divadly. Katalog in­scenací od roku 1945, vedený Divadelním ústavem, uvádí čtyři stovky(!) inscenací Goldoniho komedií či jejich adaptací.

Poprask na laguně (Le Baruffe Chiozzotte) má pak na svém katalogovém kontě sedmdesát(!!!) nastudování. Od roku 1954, kdy byl v tehdejším Divadle S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou) poprvé uveden překlad Jaroslava Pokorného, připadá na každý rok jedno jeho profesionální nastudování!

​​Návrh kostýmu pro roli Lucietta (Jana Kotrbatá).Autorkou obou návrhů je Sylva Zimula Hanáková.Návrh kostýmu pro roli Patron Fortunato (Jiří Maryško)

Co stojí za tímto příběhem už několik generací trvajícího diváckého úspěchu komedie? Jejími hrdiny přitom nejsou ani mytologické, ani historické, ba ani dobové celebrity, ale dvě složitými rodinnými svazky propojené rybářské rodiny, nemajetný lodičkář a nižší soudní úředník z provinčního přímořského města Chioggia nedaleko benátské laguny. A co stojí za úspěchem stále báječně znělého a vtipného překladu, plného skvělých a již vlastně zvěčnělých hlášek, jako je ta, kterou najdete v titulku tohoto článku? Vyslovuje ji kouzelně překladatelsky drmolící patron rybářské bárky Fortunato. V dnešní hyperkorektní době se sluší poznamenat, že Fortunato tak s láskou a starostí reaguje na vášnivou zálibu v drbech a hádkách, kterou se vyznačují ženy a dívky z jeho rodiny.

Roku 1728 je tehdy teprve jednadvacetiletý syn benátského lékaře a liknavý student práva Carlo Goldoni zaměstnán jako pomocný úředník u soudu v Chioggie. Postava vyšetřujícího Isidora v Poprasku na laguně je patrně do jisté míry autobiografická, Goldoniho životopisec dokonce uvádí, že mladý právník nejen důvěrně poznal místní prosté lidi a jejich dialekt, ale také utrpěl „milostný neúspěch u jisté chovanky tamního kláštera“, který ho prý „ze msty“ inspiroval k „pozdějšímu napsání“ naší komedie. To by snad vysvětlovalo ty „sakraencký ’olky“.

Milostných zápletek a nedorozumění je v Poprasku na laguně plno. Těžko však věřit tomu, že toto dílo, mimořádně chápavé k lásce a prudké proměnlivosti citových vztahů mezi muži a ženami, je napsáno ze msty, která zrála až do roku 1762. Tehdy Goldoni hru poprvé uvedl, a to těsně před svým rozloučením se s Benátkami a cestou do Francie. Komedie byla jistě uváděna častěji, protože v říjnu roku 1786 ji v benátském Teatro San Luca viděl Goethe a hru i její provedení vychválil ve své Italské cestě. Patrně i díky tomu se Goldoni dostal do repertoáru německých divadel.

V obrovském celku Goldoniho dramospisby, čítajícím 250 titulů, patří Poprask k těm nejzdařilejším a nejhranějším. I proto, že se zde autor ve svém celoživotním úsilí překonat omezení tradiční, ale v té době už vyčpěle uvadlé, ale stále divácky oblíbené commedie dell’arte dostává nejdále; obejde se už bez komických masek a tradičních zápletek, napíše realistické komediální ženské a mužské postavy, na nichž se ale svrchovaně a s gustem uplatní komediantská potřeba rozehrávat situace v nejlepších tradicích antického mimu.

České divadelní objevování Goldoniho komedií bylo zprvu zprostředkováno německým divadlem. Divadelní obrozenec Jan Nepomuk Štěpánek sice přeloží (z němčiny) roku 1840 dnes veleoblíbeného Sluhu dvou pánů, ale na další překlad tohoto skvostu (ještě s maskami commedie dell’arte) se čeká 110 let, do roku 1950. To se Goldoniho ujímá dramaturg, překladatel a divadelní pedagog Jaroslav Pokorný, překládá z jazykových originálů, ne jaksi „přes jazyk“, a zásobuje repertoár českých divadel i díky trojsvazkovému vydání Goldoniho komedií (spolu s Vladimírem Horáčkem a Janem Vladislavem) jeho nejosvědčenějšími díly.

Roku 1954 tak dojde i na Poprask na laguně, ve kterém se Pokornému skvěle podaří najít české řešení svérázných jazykových rovin, ve kterých se v originále mísí místní dialekty se šroubovanou právnickou řečí. Pokorný nepodlehne pokušení hledat česká či moravská nářečí, ale pracuje s různými vrstvami hovorového jazyka, které mu umožňují charakterizovat jednotlivé půvabné dívčí, jinošské, ženské i chlapské postavy, za nimiž se stále ještě někde skrývají původní masky lidové komedie.

V Divadle na Vinohradech se vracíme k této hře po třiceti letech, které uplynuly od premiéry inscenace Ladislava Smočka. „Novou generaci“ slavného Poprasku na laguně vám v režii Juraje Deáka představíme poprvé 20. prosince 2024.