2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / IV - PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Vladimír Čepek
Bez elektřiny si náš život nedokážeme představit, pohání nám téměř všechno. Při současné zvyšující se produkci elektrické energie se čas od času stane, že dojde k přetížení sítě (nebo k jiné závadě), a postihne nás výpadek. Blackout. Asi největší kalamitu si pamatujeme z letošního 4. července, kdy rozsáhlý výpadek zasáhl téměř polovinu republiky. Další, menší výpadek proběhl v části našeho hlavního města v pátek 10. října dopoledne. A zrovna v tu chvíli se v Divadle na Vinohradech hrálo pro školy dopolední představení Molièrovy komedie Lakomec.
Díky světlu mnoha baterek a displejů mobilních telefonů mohlo představení pokračovat a v hledišti i na jevišti vznikla nenapodobitelná atmosféra.
Ve tmě se samozřejmě hrát nedá. Na elektřině není závislé jenom osvětlení, ale také zvuk, část jevištní techniky, odposlechy, bez proudu nemůže inspicientka řídit představení, protože nefungují komunikační kanály, kterými dává znamení technickému personálu nebo volá herce na výstupy. Co tedy lze v takovém případě dělat?
Asi nejběžnější variantou je představení přerušit, nebo v případě delšího výpadku dokonce ukončit. Pokud se narychlo najdou náhradní zdroje (větší množství svíček nebo baterek), lze se pokusit představení zachránit a dohrát při alternativním osvětlení. Již zesnulý herec Divadla Petra Bezruče Jan Odl zase vzpomínal, že během půlhodinového výpadku proudu stál ve tmě na jevišti a vykládal obecenstvu vtipy.
Ale zpátky k našemu představení Lakomce. Blackout přišel těsně před začátkem třetího dějství – tedy před hromadnou scénou, kdy se celý Harpagonův dům chystá na návštěvu jeho snoubenky Marianny. Samozřejmě se nabízela možnost představení přerušit, udělat přestávku a počkat, až proud opět začne fungovat. Nic takového se ale to páteční dopoledne nestalo: skvělé školní publikum projevilo v komunikaci s Alešem Procházkou v roli Harpagona přání představení dokoukat a začalo svítit na herce mobilními telefony. Hlediště zcela zaplněné diváky rozsvítilo divadlo zcela neočekávaným způsobem. Baterky a displeje mobilních telefonů samozřejmě nemohly nahradit divadelní osvětlení, ale vytvořily takové množství světla, že představení mohlo pokračovat. Vztah mezi hledištěm a jevištěm je v divadle vždy veledůležitý, v tomto případě ale vzniklo něco zcela výjimečného – vzájemné napojení mezi herci a diváky bylo fantastické.
Absolutní tma samozřejmě panovala i v portálech. A jelikož nefungovaly již zmíněné odposlechy, portály se naplnily všemi účinkujícími, jednak proto, aby neprošvihli svůj výstup, ale také aby mohli sledovat tuto neopakovatelnou situaci. Baterky nebo mobilní telefony pak posloužily i v zákulisí k osvětlení vstupů na jeviště (aby nedošlo ke zranění – jevištní terén je v Lakomci poměrně členitý) nebo k nalezení správných rekvizit.
Na jevišti pak pokračovalo třetí dějství a příběh dospěl do bodu, kdy Kleant začne servírovat hostinu, kterou koupil na Harpagonův účet – scéna je založena především na hudbě a choreografii. A v této chvíli opět pomohli vynikající diváci, kteří na výzvu Aleše Petráše v roli Kleanta začali rytmicky tleskat a tím alespoň částečně pomohli nahradit hudební doprovod. Samozřejmě situace vyžadovala i velkou míru soustředěnosti, nápaditosti a improvizačních schopností všech herců, v neposlední řadě i členů Mimického sboru DnV. Představení se v této nezvyklé, ale báječné atmosféře podařilo dohrát do plánované přestávky.
V zákulisí se mezitím řešilo, co s představením dál, zda nezkusit využít neopakovatelnou atmosféru a nedohrát celé představení v nouzových podmínkách. To ale z bezpečnostních ani technických důvodů nebylo možné. Během přestávky se naštěstí podařilo dodávky elektřiny obnovit, a představení se mohlo bez dalších mimořádných událostí dohrát. Byl to zážitek, na který všichni zúčastnění jen tak nezapomenou.