LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​TŘI OTÁZKY a několik navíc…… pro Jiřího Brožka,
archiváře Divadla na Vinohradech

​Zuzana Paulusová

​Vinohradský archivář Jiří BrožekNedávno jste převzal archiv DnV po dlouholeté archivářce Ireně Šmídové. Jaké materiály v současné době archiv obsahuje a jak pokračuje jejich digitalizace?

V uměleckém archivu najdete materiály od roku 1950, kdy bývalou budovu městských divadel získalo nově zřízené Divadlo československé armády. Systematická dokumentace sleduje primárně jednotlivé vlastní inscenace – od jejich vzniku (texty s poznámkami, výtvarné návrhy) přes uvedení na scénu (fotografie, videa) a prezentaci (programy, plakáty) až po kritické ohlasy (výstřižky, monitoring médií). Stranou nezůstává ani umělecký soubor a provoz divadla. Badatelé často pátrají po příbuzném, který zde vystupoval, divadlem ale prošly tisíce lidí, takže pokud dotyčný nepatřil mezi hlavní herce, šance něco najít není velká. Fond divadla obsahuje velké množství multiplicit, kvůli kterým katalogizace i digitalizace probíhají velmi pozvolně. Primárně se zaměřuji na fotografie, protože právě ony nám, myslím, nejlépe zprostředkovávají onu „prchavost“ divadelního umění.

Na vinohradský archiv se obracejí lidé s různými dotazy. Jaké další databáze poskytující informace o DnV je možné využít?

Žádný badatel by neměl opomenout Divadelní ústav, který se zaměřuje na komplexní dokumentaci české divadelní scény. Doporučuji online návštěvu jejich Virtuální badatelny, kde zájemce najde soupisy vinohradských inscenací od roku 1945, tvorbu vinohradských herců a množství dalších informací. Materiály Vinohradského divadla do roku 1950 byly v minulosti předány Národnímu muzeu, kde o ně pečuje Divadelní oddělení. Markétě Trávníčkové jsem pomáhal s plněním databáze Elektronický divadelní archiv, která má zpřístupnit záznamy do roku 1945. Musím zmínit i spolupráci se spolkem Wikimedia ČR, s nímž v rámci projektu GLAM výběrově zpřístupňujeme materiály pod svobodnou licencí. Sondy do historie divadla může zájemce najít i ve Vojenském ústředním archivu, v Archivu hl. města Prahy, v Muzeu města Prahy, v Uměleckoprůmyslovém museu nebo ve Vojenském historickém ústavu.

V archivu jste našel staré filmové pásy – jak jste s nimi naložil a co na nich bylo?

Nepopsané filmové pásy někdo kdysi do archivu uložil a všichni na ně zapomněli. Jejich zpracování vyžaduje odborný dohled, a proto jsme se domluvili s Národním filmovým archivem na přepisu. Následně jsme je promítli divadelním teoretikům a pamětníkům, protože kvůli stáří záznamů už je k identifikaci často nutná osobní znalost reálií. Většinou se jednalo o podpůrné materiály pro přípravu inscenací padesátých let. Nejcennějšími úlovky se ukázaly dotáčky, s oblibou užívané v šedesátých letech, do Kohoutova zpracování Čapkovy Války s mloky a hry Heinara Kipphardta Případ Oppenheimer, reportáž z přípravy hry Arnolda Weskera Čtyři roční doby a unikátní upoutávka na Langerovu Jízdní hlídku z třicátých let, pořízená ještě na hořlavém materiálu.

DnV se připravuje na dlouho plánovanou rekonstrukci budovy. Kde bude po dobu oprav uložen archiv a jaké úkoly vás v souvislosti s tím čekají? 

Nepochybně stejně jako ostatní vyhlížím skutečný termín stěhování. S vedením divadla jsem věc probíral a nějaké návrhy existují. Dostal jsem i nabídku skladovacích prostor od Knihovny Akademie věd. Mým úkolem je především zajistit, aby se uložilo to, co je potřeba, ve stavu, který materiálům neublíží a umožní případnou manipulaci s nimi. Do té doby se snažím vytáhnout maximum informací tak, aby toho na práci s prvotními nosiči zbývalo co nejméně.