2024
2025
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2024 / 2025 / VIII - DUBEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Jan Vedral
Ve středu 26. března se česká kultura a divadlo rozloučily s teatrologem, pedagogem, dramaturgem, dramatikem a režisérem, profesorem Jaroslavem Vostrým (1931–2025).
Profesor Jaroslav VostrýJaroslav Vostrý nikdy nebyl členem Divadla na Vinohradech. Přesto zpráva o jeho odchodu silně rezonovala vinohradským zákulisím. Řada z nás se na chvíli zastavila v toku každodenních povinností. Nad uzavřeným a bohatým Jaroslavovým celoživotním dílem jsme měli nejen důvod zavzpomínat na inspirativní setkání, ale zejména příležitost zamyslet se nad základními otázkami vztahu divadelníka k divadlu, důvěry ve smysl divadelní práce a odpovědnosti za důslednou poctivost v přístupu k divadelní profesi, kterou jsme si zvolili.
Velká část vinohradského ansámblu, rozhodně všichni, kdo studovali na pražské DAMU, se s Jaroslavem Vostrým tak či onak setkala jako s významným a originálním pedagogem. Na fakultě přednášel od roku 1963 až do svých devadesáti let, kdy se stal emeritním profesorem. V letech 1993–1995 byl rektorem Akademie múzických umění a významně se podílel na zakladatelském úsilí o proměnu vysokého uměleckého školství ve svobodných poměrech. Na mateřské divadelní fakultě pak stál u zrodu Katedry teorie a kritiky, založil Ústav dramatické a scénické tvorby, Scénologickou společnost a teatrologickou edici (a po mnoho let i časopis) Disk.
Za těch neuvěřitelných více než pětapadesát let(!) věrnosti škole svým divadelním myšlením, ke kterému zval studenty, ovlivnil pět generací českých divadelníků! A tak i ve vinohradském zákulisí je dnes řada jeho bývalých posluchačů, od těch nejmladších (S. Rychlíková, M. P. Cibulka), až po naši seniorní generaci, v níž se někteří z nás postupně z posluchačů profesora Vostrého stali jeho divadelními i pedagogickými kolegy (T. Töpfer, J. Deák, R. Lipus, V. Čepek, T. Pavelka – a další).
Žákem Jaroslava Vostrého, posléze jeho asistentem a mnohaletým spolupracovníkem, poctěným jeho přátelstvím, jsem i já. Setkali jsme se na DAMU, když Jaroslav směl učit pouze externě a já směl studovat pouze dálkově. Jeden rok se nám ani nesměl zapisovat do indexů, kabát si neodkládal ve sborovně, ale v učebně. Bylo to na konci sedmdesátých let, v největší normalizační duchovní mizérii, kdy pro nás, studenty, bylo setkávání s ním otevřením ne okna, ale obrovské výlohy do světa umění, poznání, vzdělanosti. V té době také Jaroslav Vostrý spolu s vinohradským režisérem Františkem Štěpánkem a teatrologem Janem Císařem promýšleli a ustanovili základní metodologii moderní výchovy dramaturgie, režie a herectví, ze kterých vycházíme na Katedře činoherního divadla dodnes.
„Pojďme to promýšlet…“ říkával s oblibou Jaroslav Vostrý, když nás zval k seminárnímu dialogu. A s řadou spolupracovníků také nejen promyslel, ale uskutečnil celou řadu původních a českou kulturu a divadlo obohacujících záměrů. Byl v šedesátých letech šéfredaktorem autoritativního měsíčníku Divadlo, společně s Ladislavem Smočkem a posléze Janem Kačerem zakladatelem fenomenálního Činoherního klubu. Promýšlel divadlo jako nástroj studia lidského chování. Kriticky myslel a učil kriticky myslet i v dobách největšího potlačení kritičnosti.
V Divadle na Vinohradech jsme na konci osmdesátých let uváděli jeho adaptaci Hálkova Záviše z Falkenštejna (r. Jan Kačer) a dramatizaci Šotolova Tovaryšstva Ježíšova (r. František Laurin). V „detabuizačním“ cyklu čteného divadla jsme v roce 1989 přečetli jeho hru Lotos na mrazu. Vinohradskému divadlu pak po dlouhá léta Jaroslav Vostrý poskytoval kritickou, neúprosnou a zdaleka ne vždy pochvalnou reflexi jeho tvorby. Zuzana Sílová, zdejší dramaturgyně ve druhé polovině osmdesátých a první polovině devadesátých let, se stala jeho manželkou. Jaroslav Vostrý stále sledoval práci svých bývalých studentů. Divadlo ho zajímalo, bavilo a promýšlel ho až do posledních let života. Společně se Zuzanou Sílovou (a některými svými doktorandy) vydal v edici Disk velké monografie o působení K. H. Hilara a Jiřího Frejky ve Vinohradském divadle. Jeho publikační činnost je však mnohem rozsáhlejší, a tak podněty k přemýšlení bude Jaroslav Vostrý dávat ještě mnoha dalším divadelnickým generacím.
Čest jeho památce!