2022
2023
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022/2023 / IV – PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Barbora Mašková
Scénické čtení je specifický žánr, který nebývá mezi režiséry v oblibě. Příprava vyžaduje spoustu času, výtvarné řešení musí být jednoduché, ale účelné, práce s hercem je omezena na to, co se dá udělat s textem v ruce a během pár zkoušek. Výsledný tvar, který jde před diváky, není do detailu dotažený a úzkostlivě opečovaný, naopak je to divoká jízda, kde se může stát kdykoli cokoli. Scénické čtení je stejné jako jiná dobrodružství. Všichni zúčastnění si chvíli říkají, proč si to zase způsobují, pak si chvíli užívají na vlně adrenalinu a nakonec jim spadne kámen ze srdce, že už to mají za sebou, a přemýšlejí, kdy si tuhle divočinu zopakujeme.
Jan Battěk, Aleš Petráš a Kryštof Rímský při scénickém čtení
Drž hubu a nic se ti nestane, r. Barbora Mašková, 2021Na Vinohradech jsme pro vás v posledních letech připravili cyklus tří scénických čtení, který jsme rámovali názvem Nepodvolení. Vracela se k myšlenkám tří zásadních osobností českých dějin 20. století. Ve scéně Lukáše Mathého jsou zastřešujícím prvkem noviny, z jejichž stránek s námi často ony osobnosti komunikovaly. Byť chronologicky první z těchto čtení bylo v roce 2019 věnováno Karlu Krylovi, hrála-li by se za sebou, na prvním místě by byl Ivan „Magor“ Jirous. Skrze jeho korespondenci, poezii a vzpomínky jeho nejbližších se textem Drž hubu a nic se ti nestane vracíme do období normalizace. Prostá touha po svobodě a nekontrolované existenci přivádí Magora opakovaně do vězení. Jirous se neustále utkává se systémem. Neztrácí naději v obrat k lepšímu. Po revoluci však přichází deziluze. Nepřítel se pouze přetvořil, ale nezmizel. To, s čím Magor bojoval, bylo jasně vymezeno, „... kdežto dneska, ten nepřítel je neviditelnej, amébovitej, kterej obklopuje takovym neprodyšnym oblakem, proniká všim, co se tady děje. Žijeme v tak nemravnym státě, tohle se svobodou v mym pojetí nemá nic společnýho.“
Následující text – Karel Kryl: Děkuji za nezdar – po krátké expozici reflektující Krylův odchod a pobyt v exilu prezentuje jeho myšlenky a texty porevoluční. Kryl se snažil přes své zkušenosti ze zahraničí odvrátit morální rozklad, který by přineslo nedostatečné vyrovnání se s minulostí. Varuje před pohodlností a nulovou politickou odpovědností, kterou většinové společnosti umožňovala vláda silné ruky. Jeho slova ale řada lidí nechtěla slyšet, vnímali ho jako člověka lety v zahraničí zatrpklého. S odstupem třiceti let se však to, co se jevilo nesmyslně skeptické, zdá být projevem zklamaného pragmatika: „Je pravda, že revoluce požírají svoje děti. Ale je mnohem horší, když děti sežerou vlastní revoluci.“
Simona Postlerová, Kryštof Rímský a Viktor Javořík ve scénickém čtení
Ferdinand Peroutka je gentleman, r. Barbora Mašková, 2022Poslední ze série Nepodvolených je pak text Ferdinand Peroutka je gentleman. S Peroutkou procházíme období dvou stěžejních diktatur, které formovaly, resp. destruovaly české národní myšlení a náš pohled na slova jako pravda, slušnost nebo čest. Ukazujeme cestu jednoho článku Ferdinanda Peroutky ve třech fázích jeho vývoje – jeho psaní, pod tlakem cenzury a snahu i přes ostrý dohled cenzora dostat ke čtenářům potřebná sdělení, zachycení těchto myšlenek gestapem a Peroutkovo následné věznění v koncentračním táboře a vytrhování jednotlivých vět z tohoto článku komunisty za účelem Peroutkova očernění a prokázání jeho kolaborace: „Jak je možno tak lhát a nestydět se?“ To celé je pak rámováno informacemi o kauze článku, po kterém dlouhá léta pátral prezident republiky Miloš Zeman.
Všichni můžeme chybovat. Ale dojde-li k tomu, je třeba se omluvit. Zejména pak dojde-li k takovému pochybení ve veřejném prostoru. Fakt, že taková omluva vůbec musí být léta vymáhána soudně, vrhá nepříjemné světlo na člověka, který je přímo zvolenou hlavou našeho státu – zejména proto, že ryba, jak známo, vždycky smrdí od hlavy. V Nepodvolených jsme se zabývali důvody, proč se tak děje. Jaké kroky jsme na cestě ke svobodě přeskočili, co jsme přehlédli a co musíme dohnat. Věřím, že mimo jiné i upřímnou reflexí klíčových bodů této cesty se můžeme dobrat k demokracii stojící na dialogu a porozumění, ne na bezkontextových líbivých, či skandalizujících výkřicích, které útočí na emoce a štěpí společnost.
Cyklem Nepodvolení prošla celá řada vinohradských herců: Otakar Brousek ml., Andrea Černá, Jana Kotrbatá, Viktor Javořík, Ondřej Kraus, Kryštof Rímský, Aleš Petráš, Jan Battěk, Tomáš Pavelka a Simona Postlerová. Na textech spolupracovali: Barbora Hančilová, Zuzana Paulusová a Vladimír Čepek. A také já, která jsem je pak i režírovala. Tak zase někdy!
Zdravím ze Studiové scény…
Vzpomínky na Nepodvolené
