Ü
2022 2023

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ČERVENEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

LISTOPAD

PROSINEC

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2022/2023 / III – LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

TŘI OTÁZKY

… a jedna navíc pro herce Romana Zhyrova
z charkovského Divadla T. Ševčenka Berezil

Jan Vedral

Roman Zhyrov jako Vojnickij v Čechovově dramatu Strýček Váňa

Romana Zhyrova do Divadla na Vinohradech přivedl letos v březnu jeho syn Kosťa, který studuje na DAMU režii. Kyjev v té době hrdinsky zadržoval útok Putinova RuSSka, Charkov byl masivně ostřelován, divadlo v Mariupolu bylo vybombardováno i s lidmi, kteří se v něm snažili zachránit.

Poslední Romanovou premiérou byl Čechovův Strýček Váňa, kde si zahrál Vojnického. Ukrajinské akademické divadlo T. Ševčenka v Charkově se připravovalo na oslavy sta let od vzniku Berezilu, první profesionální scény hrající v ukrajinštině, jejímž je pokračovatelem. Místo oslav přišla 24. února válka.

Ukrajinské divadelníky z Berezilu jsme pozdravili z vinohradského jeviště 31. 3. 2022. Od dubna do června Roman Zhyrov a Stanislav Moskvin vedli výuku ukrajinských studentů herectví v našem divadle, byl to společný projekt DAMU a DnV.

Roman se koncem června vrátil do Charkova. Píšeme si, a tak vznikl i tento rozhovor.

Ukrajina osvobodila 98 % okupované Charkovské oblasti, město je ale stále napadáno raketovými útoky. Jak vypadá každodenní život herce Zhyrova za této situace?

Za války je těžké cokoli předpovídat, vše se může každým okamžikem změnit. A tak se i samo vnímání života mění každý den, každý týden, každý měsíc. Na konci června byl Charkov vylidněný. Fronta byla blízko města. Každodenní ostřelování. Nejdřív jsem do divadla zavolal a pak tam přijel. Potkal jsem tři kolegy, hlavního režiséra, jednoho herce a rekvizitáře, ti přicházeli do divadla jako služba. Nikdo jiný tam nebyl, jen ozvěna. Objali jsme se. Řekli mi, že takhle to je už od března.

Ještě na začátku září jsi mě, pane Romane, provedl videem zákulisím, na scéně zůstala postavená dekorace zkoušky z února. Je budova hodně poškozená?

Je to opravdu zázrak, ale divadlo naštěstí zůstalo celé. Kolem je spousta poničených budov, některé už nebude možné opravit, ale divadlo stojí. Uvnitř panuje zvláštní atmosféra, jako kdyby nějaký stroj zastavil čas. Divadlo teď připomíná muzeum spisovatele, který jako by právě odešel a my v tu chvíli vstoupili do jeho pokoje. Už už by se měl vrátit, vidíme jeho pracoviště, kávu v hrnku… ale nepřichází… Přesně tak je to v divadle. Všechno ztuhlo tak, jak to bylo 24. února. Jen budova je chladná, elektřina je částečně odpojená, v některých oknech chybí sklo…

Budovu je možné opravit, důležitější je soubor. Ukrajinští umělci jsou pokračovateli staleté kulturní tradice národa, který podle Putinova dogmatu není národem, a divadla hrajícího v řeči, která je prý jen nářečím. Jste jako soubor v kontaktu?

V souboru jsou mladí muži, kteří odešli na frontu a se zbraní v ruce chrání Ukrajinu. A jsou tam i lidé, jejichž domovy byly částečně, nebo úplně zničené. Všichni se snaží zapojit do dobrovolnického hnutí a do činnosti charitativních spolků. Na internetu vznikla platforma, na níž se scházíme a informujeme i o tvůrčích úspěších, protože náš tým je nyní rozptýlený nejen po celé Ukrajině, ale po celé Evropě. Část kolegů na začátku války odešla do města Vinnycja, už několikrát byli pozváni na zahraniční festivaly, nyní odjíždějí do Bagdádu s inscenací Caligula. Vzájemně se snažíme si pomoci a dělat všechno pro to, aby se přiblížil Den vítězství.

Jak vypadá kulturní život ve městě za stálých protileteckých poplachů? Setkáváte se se svými diváky?

Ostřelování pokračuje, takže trpí infrastruktura města, všechny kulturní instituce jsou zavřené, v noci nejsou ulice osvětlené. Ale kultura ve městě žije. Je možné hrát v metru a ve sklepech. I my teď připravujeme novou inscenaci, se kterou chceme vyrazit na frontu, do nemocnic a pokud možno ji hrát i na naší malé scéně. Pracovní název představení je Vijnoňka, česky nejspíš Válčička. Ve formě frašky mluvíme o tragických věcech, protože musíme být nezlomní.

Děkuji za rozhovor. Sláva Ukrajině!

Moc děkuji Divadlu na Vinohradech a DAMU za lásku, vřelost a účast a za pomoc, kterou jste nám poskytli, za vaše velké srdce. Hrdinům sláva!