ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / VIII - DUBEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

Stále si nemohu zvyknout na posprejované město. Architekt a stavitelé si dali práci se zdobnou fasádou secesních domů s krásnými reliéfy. Stačí jen zvednout hlavu při procházce městem. Krása, kterou běžně nevnímáme. Jakmile vám sklouzne zrak o něco níž, uvidíte nejrůznější kliky a čáry, kterým se říká tagy. Jsou to vlastně podpisy těch, po kterých nic víc než barva spreje na omítce nezůstane. Nápadně to připomíná psíky, kteří zvednou nožičku, aby pokropili roh domu nebo sloup veřejného osvětlení s psím zvoláním: „Tady jsem byl já!“ Od nevinných zvířátek, která to mají jako nepodmíněný reflex, se sprejeři skoro neliší – jsou jim na roveň. „Tady jsem byl já“ – a zhyzdí krásný dům, pěkný plot, dokonce skla v tramvajích a v metru. A přitom je přece tolik krásných věcí, které mohou na tomto světě po sobě zanechat. Obrázek, knihu, vynález, zasazený strom nebo třeba architektonický projekt. Musí to být vlastně strašně frustrovaní jedinci, po kterých tu zbudou stopy ne významnější než zvednutá nožička nějakého ratlíka. Je mi jich líto stejně jako těch poničených ploch ve výši očí, na které si ne a ne zvyknout. Ale možná, že existuje ve světě spravedlnost. Až jednou ti mládenci, kteří si zvyšují obsah adrenalinu sprejováním, vyrostou a budou pracovat, budou pilní a třeba si postaví rodinný domek, měl by přijít někdo, kdo jim ho poničí nejlépe nějakou reflexní barvou. Lahvičku s barevným sprejem mám a třeba „to budu já“. Ať vidí, jaké to je!