2021 2022

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

BŘEZEN

DUBEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2021 / 2022 / IV- PROSINEC

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI

Jaroslav Dudek
tvůrce vinohradského inscenačního stylu
Vladimír Čepek

Daniela Kolářová (Soňa) a Jaromír Hanzlík (Raskolnikov),
F. M. Dostojevskij:  Zločin a trest, r. Jaroslav Dudek, 1984
V Divadle na Vinohradech se ve druhé polovině minulého století objevila celá řada velkých režijních osobností. Jednou z nejvýraznějších byl režisér Jaroslav Dudek, který je široké veřejnosti znám především jako režisér televizní (stvořil například populární seriály Taková normální rodinka nebo Nemocnice na kraji města). Svůj divadelní život však spojil s Divadlem na Vinohradech, kde strávil v angažmá celých třicet let a vytvořil více než čtyřicet inscenací.

Narodil se 17. ledna 1932 v Trutnově, kde také vystudoval gymnázium. Po absolutoriu oboru režie na pražské DAMU nastoupil v roce 1954 do Divadla S. K. Neumanna v Libni (dnes Divadlo pod Palmovkou), odkud se v roce 1962 přesunul právě na Vinohrady, kam ho pozval ředitel Luboš Pistorius. A hned jeho první režie, kterou zde vytvořil jako režisér v angažmá, byla velmi úspěšná a zařadila se k nezapomenutelným inscenacím. Válka s mloky, kaleidoskopicky sestavený příběh Čapkova románu v dramatizaci Pavla Kohouta, zahrnula veškeré složky, zvuk, světlo i celou výtvarnou stránku, do jedné velké fungující partitury, herectví se soustřeďovalo na načrtnutí základního typu postav a postaviček, využívajících výstižnou zkratku a detail. Všem postavám pak vévodil Vlastimil Brodský v roli Bondyho.

Dudkův režijní záběr byl velmi široký. K výjimečným klasickým titulům, které zde nastudoval, patří mimo jiné Lakomec s Milošem Kopeckým v titulní roli (1971). Miroslav Horníček o tomto zpracování prohlásil, že to byl nejlepší Lakomec, protože se dokázal oprostit od zažitých molièrovských klišé. Inscenace představovala Harpagona jako současného člověka a zvolené herecké prostředky této koncepci odpovídaly. Ke spolupráci těchto dvou velkých divadelníků se vyjádřila režisérova druhá manželka Jana Štěpánková: „… Dudek vycházel Kopeckému vstříc, ale zároveň ho korigoval, aby výsledek nešel přes čáru a odpovídal dohodnuté dimenzi.“ S Milošem Kopeckým pak Dudek spolupracoval například i na Shakespearově Richardu III. (1983). Z klasických titulů připomeňme ještě například další Shakespearovu tragédii Hamlet (1976), dramatizaci Dostojevského románu Zločin a trest (1984) s Jaromírem Hanzlíkem a Danielou Kolářovou v hlavních rolích nebo Rostandova Cyrana z Bergeracu (1986), kde v titulní roli alternovali Viktor Preiss a Jaromír Hanzlík.

Svatopluk Skopal (Kristián) a Hana Maciuchová (Roxana)
v inscenaci Cyrano z Bergeracu, r. Jaroslav Dudek, 1986
Jaroslav Dudek ovšem nezůstal jen u klasického repertoáru, se stejným zápalem se věnoval i textům soudobým. Kromě původních českých her přinesl na vinohradské jeviště i české premiéry významných zahraničních her. Z nich jmenujme alespoň první uvedení hry Reného de Obaldii Vítr ve větvích sasafrasu (1966), Dürrenmattova Krále Jana (1969) nebo text Roberta Bolta Ať žije královna! (1974) s Janou Štěpánkovou v roli Marie Stuartovny.

Svou režijní prací přesáhl Dudek hranice tehdejšího Československa a v šedesátých letech hostoval zejména v Německu a Rakousku, což samozřejmě skončilo v období normalizace. Na začátku osmdesátých let pak dokonce mohl v divadle režírovat pouze jeden titul za dvě sezony. Uvolnění nastalo až po nástupu nové dramaturgie, vedené Janem Vedralem, v roce 1986, kdy se opět mohl naplno věnovat divadelní práci. Z tohoto období je nutné zmínit alespoň Ajtmatovův Den delší než století (1986) a Vedralovo zpracování Bulgakovova románu Mistr a Markétka (1989). I po svém odchodu z divadla v roce 1992 zůstal Vinohradům věrný a režíroval zde pohostinsky.

Jeho poslední dvě inscenace vznikly v roce 1995: Kočičí hra (autor István Örkény) se v roce 1998 dočkala i televizního záznamu, hra Pavla Kohouta Král Colas byla jeho vůbec poslední divadelní režií.

Jaroslav Dudek zemřel v Praze 31. srpna 2000.