DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / III - LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVORBalada mě hodně baví
Vladimír Čepek
Kryštof Rímský se díky svému otci, herci Pavlu Rímskému, setkával s divadlem už od dětství. Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU, působil v několika divadlech a od září roku 2020 je členem vinohradského hereckého souboru.
Kryštof Rímský (Derbak) s Andreou Elsnerovou (Derbaková)
v inscenaci Balada pro banditu, r. Juraj Deák, 2020V Divadle na Vinohradech jsi už druhou sezonu, ale kvůli Covidu tě diváci mohou vidět zatím jen v Baladě pro banditu. Bylo zkoušení Balady tvojí první zkušeností s Vinohradským divadlem?
Ne. Před lety jsem tady u Lucie Bělohradské hostoval v inscenaci Richard Druhý, kde jsme se dokonce poprvé potkali na jevišti i s tátou. Byli jsme ve dvojici s Danem Bambasem, se kterým se máme rádi, tenkrát jsme byli oba krátce po škole, takže jsme se intenzivně kamarádili a bylo to moc fajn. Akorát když se na to podívám zpětně, tak vidím, jak se mi to hrozně nepovedlo. Ale rád jsem to hrál.
Ovlivnil tě nějak otec na tvé cestě k herectví?
Určitě. Já jsem byl odmalička zvyklý chodit s tátou do divadla. Už jako malý kluk, když mě neměl kdo hlídat, jsem se tam motal po rekvizitárnách a maskérnách a staraly se o mě některé jeho kolegyně a rozmazlovaly mě, ať už to bylo v Hradci, v Ústí, později v Rokoku, když byla revoluce, tak u Realistů a pak v Dlouhé, kam jsem díky němu nastoupil jako kulisák, ještě než jsem šel na školu. Tam naplno propukly moje problémy, které jsou o mně veřejně známé, a když jsem to šel řešit ústavně, v Dlouhé mě hodně podrželi, pořád jsem byl jejich zaměstnanec. A já jsem odtamtud udělal přijímačky na školu, se kterými mi pomohla i Hanka Burešová, a hlavně mi táta sehnal Jirku Kodeše, který mě na ně výborně připravil. Později jsme měli s tátou takový konfliktní období a paradoxně nám ho spravilo divadlo, když nás Radim Špaček obsadil do společné inscenace v Řeznické, a všechny trudy byly zapomenuty.
A ještě chci říct o tátovi, že si ho hrozně cením z pohledu diváka, vždycky mě hodně bavilo, jak hraje, je obrovský profík a hrozně tvrdý a poctivý divadelník. A obdivuju na něm, že nemívá trémy, vůbec, což nechápu, je úplně bez nervů. Před několika lety jsem slyšel Davida Prachaře přesně o tomhle mluvit, že se mu občas stane, že na jevišti řekne repliku a má pocit, že to řekl jeho táta. A s tím já jsem se začal setkávat taky, byť nemám hlas jako on, ale ta dikce a položení a asi i nějaké divadelní uvažování asi bude po něm.
Kryštof Rímský (Derbak) s Andreou Elsnerovou (Derbaková)
v inscenaci Balada pro banditu, r. Juraj Deák, 2020Jaká byla tvoje další cesta po škole?
Už na škole jsem šel ve čtvrťáku na zkušenou ke Karlu Brožkovi do Kladna, tam jsem byl rok v angažmá, ale já jsem k dětskému divadlu nepřirostl, ne že bych pohrdal dětským divákem, naopak, já to mám rád, dodneška občas ještě hrajeme s Honzou Jankovským Lakomou Barku pro děti, ale nemám na to hrát ráno. Pak jsem šel do Brna, kam mě pozval Jirka Pokorný do HaDivadla. Jirka nás tam pozval z ročníku s Kubou Žáčkem a v tu chvíli odešel do Prahy, takže jsme tam osiřeli. To byl můj první kontakt s činoherním divadlem. Dost jsem tam okoukával od Cyrila Drozdy, Jána Sedala, Maruny Ludvíkové, Miloše Maršálka a těchhle lidí, které obdivuju. Ale úplně to tam nedopadlo s vedením, tak jsem odešel a půl roku jsem byl bez divadla. Dělal jsem v Praze, v kavárně Jam, barmana a hostinského, což dost dobře umím. Jednou se tam zjevil Marek Němec a říká mi, že Natálka Deáková se stala šéfkou Činoheráku v Ústí, jestli bych tam nechtěl jít. Odpověděl jsem, že by mi to snad měla nabídnout ona, to bylo někdy před Vánocemi, a od Nového roku už jsem tam byl. Nakonec jsem tam strávil krásných patnáct let. Když jsem odcházel, tak se mi v průběhu Covidu ozval Juraj Deák a od té doby jsem tady a jsem tady šťastnej.
Na jaké role nebo inscenace rád vzpomínáš?
Vzpomněl bych Jak jsem se učila řídit, i když ta role nebyla velká. Klub rváčů kvůli celému tomu projektu. Samozřejmě Jánošík, těch ústeckých inscenací bylo víc, Soukromá vichřice, teď mám rád Antigonu. Hard sell Divadla 6-16. A dostala mě vinohradská Balada pro banditu, já jsem nevěřil, že mě to bude tak bavit, a mě to fakt strašně baví.
Teď zkoušíme Miláčka s režisérem Šimonem Dominikem. Jaký máš zatím ze zkoušení pocit?
Já jsem byl u čtených zkoušek a dneska jsem měl první prostorovku a byl jsem úplně jalový, což na prvních prostorovkách bývám, ale Šimon je velice vstřícný. Já jsem ho vůbec neznal, ale myslím si, že bychom si mohli rozumět. Je velice tolerantní člověk, má dobré nápady a tu inscenaci má dobře vymyšlenou.
