Ü
2021 2022

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2021 / 2022 / II - ŘÍJEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

ROZHOVORRealistický snílek

Barbora Hančilová

Marek Lambora se stal členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech hned po absolvování konzervatoře. V současné době ho můžete vidět jako Nikolu Šuhaje v Baladě pro banditu, v titulní roli v dramatu Romeo a Julie nebo třeba ve Zmoudření Dona Quijota. Nedávno nazkoušel roli snílka a podvodníka Starbucka v inscenaci Obchodník s deštěm.

Igor Bareš (H. C. Curry, farmář), Marek Lambora (Bill Starbuck),
Zuzana Vejvodová (Líza Curryová) a Marek Adamczyk (Noe)
v inscenaci Obchodník s deštěm
V Obchodníkovi s deštěm hraješ Starbucka, který žije především ve snech. Máš pocit, že jsi snílek jako on, nebo naopak spíš realista?

Lidé ve znamení Blíženců jsou vždycky trochu rozdělení a přijde mi, že u herců to platí dvojnásob. Já jsem herec i Blíženec a jsem samozřejmě obojí. Snílek i rea­lista. Jedna moje část by nejraději žila jenom ve snech. Moje druhá půlka mě zase docela svědomitě usazuje na zem. Přiznám se, že někdy až moc. Díky tomu mě drží v rovnováze.

Starbuck je usvědčený podvodník, ale jeho bájení dokáže v ostatních vyvolat touhu po lepší budoucnosti. Jaký vidíš rozdíl mezi lží a nevinným vymýšlením si?

Jak se říká v hereckých rekvizitárnách při vyprávění: „Nekaž historku pravdou!“ (Smích) Ale lež a nevinné vymýšlení jsou dvě rozdílné věci. O lži víme všichni své. A Starbuck přijde na to, že i nevinné vymýšlení je někdy zbytečné a mnohem účinnější je jít s pravdou ven.

Je pro tebe herectví splněným snem?

Ano! Je to sice sen, který jsem neměl celé dětství – přišel až s přihláškou do dramatického kroužku v Ústí nad Labem. Ale jakmile se dostavil, zuby nehty jsem se ho držel. Když mi přišla nabídka na angažmá v Divadle na Vinohradech, mohl jsem si říct, že začínám být profesionálním hercem. A tak se mi snění o herecké profesi, které jsem zažíval na konzervatoři, splnilo a plní se mi stále. Doufám, že se mi ještě několik let plnit bude…

Umíš si představit, že bys někdy jako Starbuck putoval po světě a jezdil od jednoho místa k druhému, nebo spíš potřebuješ zakotvení a domov, vracet se na stejná místa?

To jsou zase ty dvě osoby ve mně. Někdy mám pocit, že potřebuju všeho nechat, koupit si obytnou dodávku a procestovat svět, především teplé kraje. A když jsme zkoušeli Obchodníka s deštěm, přišlo mi to kouzelně lákavé. Na druhou stranu – jak dlouho by mi to vydrželo? A taky si potom vždy uvědomím, že bez pracovního náporu, který naše branže obnáší, bez nových výzev neumím žít. A v ten moment pomyslné klíčky od dodávky zase odkládám.

Chtěl jsi mít někdy zvláštní schopnosti?

Někdy bych chtěl být neviditelný a umět číst myšlenky.

V poslední době je o tobě hodně slyšet. Jaké to pro tebe je?

Je to milé a jen mi to dokazuje fakt, že když na sobě člověk pracuje a jde si za tím, co mu dělá radost, jednou plody svého snažení začne sklízet. Ale má to i své stinné stránky. Jsem ale optimista, a tak si vybírám ty hezčí a s těmi pracuji.

Marek Lambora a Sabina Rojková v titulních rolích
dramatu Romeo a Julie
Máš za sebou sérii večerů ve Valdštejnské zahradě, kde jsi hrál Romea ve vinohradské inscenaci Romeo a Julie. V čem byla pro tebe tato zkušenost odlišná od obvyklých repríz v Divadle na Vinohradech?

Musím říct, že jsem se představení, které se uvádělo v jedné etapě takřka každý večer, trochu bál. Zejména po fyzické stránce, přece jen je to pro mě náročná role. Ale výhody jsou obrovské. Po druhém představení se začnete na jevišti uvolňovat a všechno do sebe začne přirozenou cestou zapadat. Inscenace dostane častým opakováním svobodu a zároveň sebejistotu a to byl vedle upřímného nadšení diváků ten nejpříjemnější pocit, jaký jsem během léta jako herec zažil.

Slyšela jsem, že vám při zkouškách ve Valdštejnské zahradě do dialogů skákal páv. Mělo venkovní zkoušení a hraní i nějaká další překvapení?

Ano, páv se nám do představení chtěl zapojit. A ačkoli já bych ho jako parťáka na jevišti bral, nedokázal jsem v tu chvíli vymyslet, kudy na to. (Smích) Když režisér a umělecký šéf Juraj Deák pobíhal během zkoušky po Valdštejnské zahradě, aby „škůdce“, který nám umění rušil, zastavil, nemohli jsme pro smích ve zkoušce pokračovat. Já jsem hrál pod širým nebem poprvé a samozřejmě největší překážkou je déšť, který se může spustit z minuty na minutu. Stalo se nám to jen jednou či dvakrát a k mému překvapení obecenstvo sedělo v pláštěnkách až do konce představení na svých místech i přes trvající liják. To jsem ještě neviděl. Bylo ale milé sledovat, jak se celé obsazení, bez jediného slova, semknulo, aby představení mohlo pokračovat. Posunky jsme přemístili celé dění pod stříšku a Romea a Julii jsme dohráli.

Takže ty nejen déšť přivoláváš jako Starbuck, ale dokážeš v něm i odehrát Shakespeara!

Přijďte se podívat na Marka v roli snílka Starbucka. Inscenaci v režii Juraje Deáka uvádíme na velké scéně.

Þ