2020 2021

KVĚTEN

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ŘÍJEN

LISTOPAD

ZÁŘÍ

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2020 / 2021 / I - ZÁŘÍ

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

ZÁKULISÍ

 

„Hrajeme i v karanténě“

 

Ivan Trojan (Kamil Champsboisy) a Viktor Preiss (Viktor Emanuel Champsboisy), G. Feydeau: Brouk v hlavě, r. Jiří Menzel, 1996Do skříní na sekretariátu Divadla na Vinohradech ukládá Vendula Slaninová po vzoru svých předchůdkyň v úřadu tajemnice divadla denní fermany. Ty se vyvěšují v divadle každý den (když se zkouší a hraje) a řídí se jimi činnost celého podniku. Za ta léta je to několik tlustých bichlí, jako druhotná surovina nemá ten popsaný papír valnou hodnotu, ale jako zdroj informací z paměti divadla naopak cenu nevyčíslitelnou. Už mnohokrát tam badatelé hledali – například, které představení se hrálo večer 17. listopadu 1989.

Poslední denní ferman letošního března je ze soboty 14. 3. Pak následuje řadu dní trvající pauza – nehraje se, nezkouší se. Pro příští badatele jsme s paní tajemnicí do fermanové knihy vložili dva listy. My si ještě – neradi – vzpomeneme, jak reakce na koronavirovou epidemii omezila náš život a co jsme v těch dnech dělali. Ale potomkům je třeba zanechat zprávu, jak si s nouzovým stavem poradilo divadlo. A tak se tam dočtou:

 

Jana Kotrbatá (Anna) a Marek Lambora (Franci),F. Langer: Periferie, r. Martin Huba, 2017„Až do soboty 14. března v DnV probíhaly zkoušky dvou inscenací. Na Studiové scéně zkoušela režisérka Kateřina Dušková hru Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou. Radovan Lipus dovedl na jevišti do 3. hlavní zkoušky inscenaci Český román (autoři Scheinpflugová-Vedral). V pondělí 15. března rozhodlo vedení divadla zastavit zkoušky, zrušit premiéru, zrušit všechna plánovaná představení po dobu karanténních opatření. Představení byla rušena v několika krocích v návaznosti na prodlužování nouzového stavu – a to až do konce května. Červen pak nebyl s ohledem na vládní opatření vůbec naplánován.

Jakmile byl jasný rozsah karanténních opatření, připravili jsme projekt „Hrajeme i v karanténě“. Ten byl zahájen 23. března a trval až do ukončení prodlužovaného nouzového stavu 16. května 2020. V projektu byly streamovaně odvysílány vždy ve 20.00 hod. v premiéře a následující den ve 14.00 hod. v repríze záznamy inscenací, pořízené při generálních zkouškách (výjimečně při derniérách), a jednou týdně, ve čtvrtek, živé přenosy Večerů bez líčidel (v rouškách). (…)“

 

Šárka Vaculíková (Líza), Jana Kotrbatá (Slečna Eynsford--Hillová) a Eva Režnarová (Paní Eynsford-Hillová),B. Shaw: Pygmalion, r. Juraj Deák, 2016Na druhém listu je program toho, co jsme „v karanténě odehráli“. Souhrnem – 104 „představení“, v nichž jsme nabídli 38 našich inscenací, 8 přímých přenosů Večerů bez líčidel a autorské čtení Pavla Kohouta. Dohromady 11 650 minut programu. Podle neúplných údajů na sociálních sítích jsme evidovali 56 000 zhlédnutí!

Fermany pokračují od pondělka 4. 5., kdy bylo za přísných hygienických podmínek obnoveno zkoušení Pěnkavy s Loutnou a 5. 5. se uskutečnila první čtená zkouška Balady pro banditu.

Věříme, že od září budou už fermany kompletní – včetně pokynů k organizaci večerních představení. A doufáme, že zájem o „virtuální představení“ vzbudí i váš zájem o plnohodnotnou návštěvu divadla. Vždyť během „karanténního programu“ se kolem divadla na sociálních sítích shromáždila velká komunita báječných lidí, kterým náš počin ulehčil a zpříjemnil život v nucené izolaci. Hodně nám psali a vir­tuálně tleskali. Vzájemně sdíleli své divácké zážitky a do­poručovali si inscenace.

 

Sabina Rojková (Julie) a Marek Lambora (Romeo),W. Shakespeare: Romeo a Julie, r. Juraj Deák, 2015Máme na webu i Facebooku divadla velké množství krásných ohlasů, kterých si neobyčejně vážíme. Psali nám předplatitelé i členové našeho klubu, ale také noví diváci ze vzdálených míst republiky i z ciziny (včetně Nového Zélandu či Islandu), lidé, kteří nemají možnost divadlo navštívit. Také ti, kteří činoherní divadlo objevili teprve díky karanténě. Z toho množství dovolte alespoň tyto krátké citace, které vystihují, jaký smysl, a snad i dopad naše „nouzová divadelní práce“ měla. Autoři z Facebooku jistě prominou, že neuvádíme jejich jména.

 „Milé Vinohrady. Díky moc! Měla jsem možnost dohnat některé ostudné divácké resty a na další dohánění se těším naživo. Odvedli jste a odvádíte velmi profesionální práci a sympatickou a noblesní formou jste se ujali své role v nelehké i zmatené době. Ať žije divadlo.“

„Děkuji za krásná představení. Díky vám za krásné večery a že jste mě přivedli zpět k divadlu. Nebyla jsem v divadle 13 let, ale na podzim určitě přijedu, minimálně na dvě představení. Těším se na vás.“

 

V. Neff: Sňatky z rozumu, r. Radovan Lipus, 2018„Jedna z mála pozitivních stránek korony – děkuji Divadlu na Vinohradech za 12 krásných divadelních večerů. Tolikrát bych se za normálního stavu do divadla nedostala ani za rok :).“

A řediteli divadla – kromě mnoha dalších diváků – napsali manželé Molkovi z Brna:

„Vážený pane řediteli, připojujeme se z Brna ke slovům díků a ,potlesku vstoje‘. Popravdě, když jsme se o nabídce ,Hrajeme i v karanténě‘ dozvěděli, uzemnila nás svou velkorysostí. Divadlo, které se v časech tak těžkých právě pro divadla takhle elektronicky ,rozdá‘ a nic za to nečeká na oplátku? To je snad až příliš dobré, než aby to byla pravda. Ale byla. A vám všem za to patří náš velký dík. A nejen ten.

Říká se, že každá krize je příležitost. Zatímco v normálních časech má každé divadlo blíž k divákům ve svém městě, epidemie postavila nové hranice, ale ty staré zbourala, takže bylo najednou do všech českých divadel stejně daleko nebo stejně blízko, podle jejich možností a ochoty

 

Filip Blažek (Petruccio) a Andrea Elsnerová (Kateřina),W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, r. Juraj Deák, 2012se ,rozdat‘. A v téhle nečekané celostátní ,konkurenci‘ se podle nás Divadlu na Vinohradech podařilo být na dva měsíce bezkonkurenčně první scénou v zemi, nejen repertoárem skvěle poskládaným mezi odvážností a tradicí, fascinujícím hereckým souborem, realizační originalitou a nezbytnou elektronickou vybaveností k tomu celý tenhle divadelní festival pro každou domácnost spustit, ale hlavně tím neuvěřitelně velkorysým rozhodnutím to udělat, rozdat se a umožnit nám všem, kteří jsme vás sledovali, abychom si v nenormálních časech připadali poněkud normálněji. A tak se jednou při vzpomínání na letošní podivné jaro bude jako nečekaně příjemná vyjímat i vzpomínka na ,Vinohrady u nás doma‘, na skvělé herecké výkony a třeba i na manželskou debatu po Zkrocení zlé ženy.

Co dodat? Na jednom z našich ,Národních‘ divadel visí nápis ,Národ sobě‘. Váš projekt by si plným právem zasloužil titul ,Vinohradské národu‘.“

My děkujeme. Doufáme, že už projekt nebudeme nikdy muset opakovat, a těšíme se na shledanou.

 

-dral-