2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / VI ÚNOR

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PREMIÉRA

Jan Vedral

Známe je všichni: rytíře smutné postavy Dona Quijota, jeho oddaného komického sluhu Sancha Panzu, ideál krásné dámy Dulcineu i vyzáblého rytířova koně Rosinantu. Když slyšíme tato jména, vybaví se nám hned docela konkrétní představa.

Scéna z inscenace Zmoudření Dona Quijota, v popředí Ondřej Brousek (Sancho Panza) a Tomáš Pavelka (Don Quijote)

A takhle to funguje od roku 1605, kdy Cervantes uvedl v prvním díle svého nepřekonatelného románu tyto postavy do světa. Dílo slavného španělského spisovatele objevilo postavy, které se staly archetypálními, tedy jakýmisi pravzory, vyjadřujícími cosi nadčasově platného o lidské povaze a existenci. Proto se Quijote i Sancho Panza vracejí (stejně jako Antigona, Médea, Faust, Don Juan či Dorian Gray) ve světové kultuře v mnoha dalších převtěleních.

Roku 1911 vydal Viktor Dyk své Zmoudření Dona Quijota a roku 1914 jeho představu o tehdejší české podobě proslulých postav uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech.

Jak vypadají Dykovy/Cervantesovy postavy dnes? Hru ze „zlatého fondu“ Vinohradského divadla uvádíme v novém nastudování Martina Čičváka, hrají Tomáš Pavelka (Dona Quijota), Ondřej Brousek (Sancha Panzu) a dále Andrea Černá, Otakar Brousek ml., Eva Režnarová, Aleš Procházka, Naďa Konvalinková a další.

Na českou, vlastně světovou premiéru Dykova Zmoudření Dona Quijota, která se uskutečnila 4. června 1914, zvalo Městské divadlo na Královských Vinohradech v prvním čísle svého Denníku (ano, ta dvě n jsou správně, podle dobového pravopisu, stejně jako „reální poměry“) sezony 1914/1915 následujícím textem, jehož autorem je podle všeho slavný režisér a dramaturg Karel Hugo Hilar.

Dykův Don Quijote

Vynikající moderní satirik Viktor Dyk, jehož řada prací na Národním divadle dobyla rozhodného úspěchu, získán byl pro Městské divadlo, a to právě svou nejrozsáhlejší prací „Don Quijotem“, jejíž knižní vydání, vyšlé loni na podzim, vyvolalo nejvyšší rozruch v kruzích literárních a svrchovanou chválu kritiky. U Dykova dramatu chválí se jeho eminentní a vysoká cena básnická, a přece dílo samo, opírajíc se o všeobecně známý román Cervantesův a jeho figury, má řadu svérázných dramatických scén, které nemohou zůstati bez působnosti u širšího obecenstva. Při tom známá látka pojata a zpracována jest ryze osobně a svérázně. Komický rek Cervantesův učiněn tu tragickou figurou snílka, hledajícího v reálních poměrech neznámý sen, jehož nikdy nemůže dosáhnouti. Cosi hamletovsky velkého prodírá se v této postavě moderního dramatika českého. (…) Uvedení Dykova „Dona Quijota“ vyžaduje velkého scénického aparátu a jest pro herecké provedení úkolem prvého řádu. Rovněž k scénování této novinky získán pan Fr. Zavřel jako host, který spojí svůj pobyt v Městském divadle za účelem scénování „Mikada“ s provedením této významné původní novinky.

Dodejme, že i dr. Hilar marketingově nadsazoval. Dyk v Národním divadle úspěchu nedobyl a jeho hra Posel se zde dočkala dvou repríz. Zmoudření Dona Quijota mu vrátili jako neproveditelný text. Hilar, tehdy osmadvacetiletý, však na text vsadil a získal pro něj z Berlína úspěšného českého režiséra Františka Zavřela. Ten na Vinohrady převedl (i s výpravou) svou berlínskou slavnou inscenaci operety Mikado Gilberta a Sullivana a za devět dní zkoušek (tehdy se zkoušelo od půl desáté dopoledne do šesti večer) připravil jaksi navíc Dykovu hru k premiéře.

Inscenace se stala přelomovou díky textu, moderní, expresionistické Zavřelově režii i scéně Františka Kysely, považované za iniciační dílo moderní české scénografie. V inscenaci se proslavili také Václav Vydra a Bohuš Zakopal jako Sancho Panza.

Pak přišla válka, Zavřel v létě náhle zemřel… a dějiny šly svou nevyzpytatelnou cestou.

Zlatý poklad v podobě textu a nutnosti jeho radikálního režijního, hereckého a scénografického uchopení však dalším vinohradským generacím zůstal jako výzva a závazek.

Přijďte se podívat, jak jsme se v roce 2020 dokázali této výzvě postavit.

Don Quijote – evergreen ze zlatého fondu DnV