2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ŘÍJEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / III - LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIMordování bratříčka

Barbora MaškováRadoslav Brzobohatý (Mosbie) a Iva Janžurová (Alice)
v inscenaci Jak mordovali Ardena, r. F. Štěpánek, 1969

Končí srpen 1969 a ve zvukové režii Vinohradského divadla sedí František Ondřich, který je zde druhým rokem mistrem zvuku. Pracoviště zvukařů je umístěno vedle šatny pánského sboru, z níž se v případě potřeby stává improvizované nahrávací studio. V něm stojí nervózní mladík s kytarou. Dostal od režiséra Františka Štěpánka zakázku –

první i poslední, kterou v životě přijal – k napsání tří až čtyř písní pro plánovanou inscenaci hry Jak mordovali Ardena od neznámého anglického autora z 16. století. Možná ani netuší, že režisérovi ho doporučil jeho vrstevník, člen souboru Divadla na Vinohradech Jaromír Hanzlík, který má v inscenaci účinkovat. Asi před rokem a půl se setkali na natáčení. Točilo se v noci, s komparzem, a štáb potřeboval vzpruhu. Tu zajistil svými písněmi právě tenhle tehdy ještě neznámý kluk s kytarou. Hanzlíkovi se tenkrát představil jako Karel Kryl.

Teď, o rok později, už zná jeho jméno značná část československé společnosti. Poslední rok je stále na cestách a hraje. Jeho deska Bratříčku, zavírej vrátka je beznadějně rozebraná. Ale přesto mu v létě ’69 začala „okurková sezona“. Nejdřív si myslel, že je to prostě tím, že je léto a že se nabídky začnou zase objevovat. Už se mu to ale nezdá. Zhruba před měsícem se zúčastnil protestního shromáždění k výročí okupace „spřátelenými vojsky“. Zatýkalo se. Zatčení se vrátili až po dvou týdnech – ostříhaní dohola, s modřinami a těkavýma očima. Přituhuje.

Nahrává písně Co řeknou, Tak jenom pojistit a Hle, jak se perou. Mají sice komentovat a posouvat děj, ale prakticky vzato mohou být uvedeny i samy o sobě, nezávisle na příběhu hry. Premiéra se plánuje na začátek září.

Vinohradský „anděl“ – socha symbolizující Statečnost,
které se v roce 1994 ulomilo křídlo.
Co řeknou ti páni, co, sedíce strnule,

plijí tu na ty, kdož opustí vlast?

Zas budou jen mlčet, jak mlčeli minule,

třásti se strachem a tiše si krást.

Krylův text svým způsobem předjímá jeho další osud. Krátce před premiérou je mu oznámeno, že písně se v inscenaci nakonec vyskytovat nebudou. Nepřekvapuje ho to. Je to už poněkolikáté, co byl program kulturních akcí pozměněn tak, aby v něm jméno Kryl nefigurovalo: „Rakovina postoupila do závěrečné fáze.“ Rakovina se bude jmenovat i jeho následující deska. Vyjde ještě v roce 1969. K českým posluchačům se ovšem bude dostávat složitě. Vychází už v exilu. Všechny tři písně, původně složené pro vinohradskou inscenaci, na ní figurují.

Od Krylovy smrti letos uběhlo 25 let. Vypráví se, že v den, kdy Karel Kryl zemřel, se jednomu z andělů na budově Vinohradského divadla ulomilo křídlo. Nedá se to tvrdit s jistotou, ale podle dostupných materiálů je možné usuzovat, že k poškození jedné ze soch přibližně v době jeho úmrtí skutečně došlo. Dne 7. března 1994, tedy čtyři dny po Krylově předčasném skonu, zažádalo Divadlo na Vinohradech Obecní úřad v Praze 2 o „opravu a uvedení levého pylonu do původního stavu“. Okřídlená alegorická postava na této straně průčelí divadla svírá v rukou meč a představuje Statečnost. A právě za občanskou statečnost získal rok po své smrti Karel Kryl Cenu Františka Kriegla.

S Divadlem na Vinohradech jsou tedy spojeny hned dva zvláštní epilogy různých kapitol Krylova životního příběhu. Jeho specifický společenskokritický, ale i osobně zklamaný a porevolučním vývojem zasažený hlas si připomeneme scénickým čtením KRYL: Děkuji za nezdar na Studiové scéně u příležitosti Noci divadel 16. listopadu 2019.