2019 2020

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ŘÍJEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / III - LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIMordování bratříčka

Barbora MaškováRadoslav Brzobohatý (Mosbie) a Iva Janžurová (Alice)
v inscenaci Jak mordovali Ardena, r. F. Štěpánek, 1969

Končí srpen 1969 a ve zvukové režii Vinohradského divadla sedí František Ondřich, který je zde druhým rokem mistrem zvuku. Pracoviště zvukařů je umístěno vedle šatny pánského sboru, z níž se v případě potřeby stává improvizované nahrávací studio. V něm stojí nervózní mladík s kytarou. Dostal od režiséra Františka Štěpánka zakázku –

první i poslední, kterou v životě přijal – k napsání tří až čtyř písní pro plánovanou inscenaci hry Jak mordovali Ardena od neznámého anglického autora z 16. století. Možná ani netuší, že režisérovi ho doporučil jeho vrstevník, člen souboru Divadla na Vinohradech Jaromír Hanzlík, který má v inscenaci účinkovat. Asi před rokem a půl se setkali na natáčení. Točilo se v noci, s komparzem, a štáb potřeboval vzpruhu. Tu zajistil svými písněmi právě tenhle tehdy ještě neznámý kluk s kytarou. Hanzlíkovi se tenkrát představil jako Karel Kryl.

Teď, o rok později, už zná jeho jméno značná část československé společnosti. Poslední rok je stále na cestách a hraje. Jeho deska Bratříčku, zavírej vrátka je beznadějně rozebraná. Ale přesto mu v létě ’69 začala „okurková sezona“. Nejdřív si myslel, že je to prostě tím, že je léto a že se nabídky začnou zase objevovat. Už se mu to ale nezdá. Zhruba před měsícem se zúčastnil protestního shromáždění k výročí okupace „spřátelenými vojsky“. Zatýkalo se. Zatčení se vrátili až po dvou týdnech – ostříhaní dohola, s modřinami a těkavýma očima. Přituhuje.

Nahrává písně Co řeknou, Tak jenom pojistit a Hle, jak se perou. Mají sice komentovat a posouvat děj, ale prakticky vzato mohou být uvedeny i samy o sobě, nezávisle na příběhu hry. Premiéra se plánuje na začátek září.

Vinohradský „anděl“ – socha symbolizující Statečnost,
které se v roce 1994 ulomilo křídlo.
Co řeknou ti páni, co, sedíce strnule,

plijí tu na ty, kdož opustí vlast?

Zas budou jen mlčet, jak mlčeli minule,

třásti se strachem a tiše si krást.

Krylův text svým způsobem předjímá jeho další osud. Krátce před premiérou je mu oznámeno, že písně se v inscenaci nakonec vyskytovat nebudou. Nepřekvapuje ho to. Je to už poněkolikáté, co byl program kulturních akcí pozměněn tak, aby v něm jméno Kryl nefigurovalo: „Rakovina postoupila do závěrečné fáze.“ Rakovina se bude jmenovat i jeho následující deska. Vyjde ještě v roce 1969. K českým posluchačům se ovšem bude dostávat složitě. Vychází už v exilu. Všechny tři písně, původně složené pro vinohradskou inscenaci, na ní figurují.

Od Krylovy smrti letos uběhlo 25 let. Vypráví se, že v den, kdy Karel Kryl zemřel, se jednomu z andělů na budově Vinohradského divadla ulomilo křídlo. Nedá se to tvrdit s jistotou, ale podle dostupných materiálů je možné usuzovat, že k poškození jedné ze soch přibližně v době jeho úmrtí skutečně došlo. Dne 7. března 1994, tedy čtyři dny po Krylově předčasném skonu, zažádalo Divadlo na Vinohradech Obecní úřad v Praze 2 o „opravu a uvedení levého pylonu do původního stavu“. Okřídlená alegorická postava na této straně průčelí divadla svírá v rukou meč a představuje Statečnost. A právě za občanskou statečnost získal rok po své smrti Karel Kryl Cenu Františka Kriegla.

S Divadlem na Vinohradech jsou tedy spojeny hned dva zvláštní epilogy různých kapitol Krylova životního příběhu. Jeho specifický společenskokritický, ale i osobně zklamaný a porevolučním vývojem zasažený hlas si připomeneme scénickým čtením KRYL: Děkuji za nezdar na Studiové scéně u příležitosti Noci divadel 16. listopadu 2019.