2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / III - LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PREMIÉRAVíc než „jen“ příspěvek k oslavám

Vladimír ČepekJiří Maryško a Jana Kotrbatá na čtené zkoušce hry Motýl na ;anténě

V listopadu si připomínáme 30 let od sametové revoluce a jedním z příspěvků k jejím oslavám je i premiéra dvou aktovek Václava Havla – Motýl na anténě a Audience. Ovšem nejde jen o oslavu tohoto výročí. Obě aktovky mají své pevné místo v dramaturgickém směřování vinohradské Studiové scény, kde pokračujeme v uvádění českých (a slovenských) autorů 20. a 21. století. Aktovky vznikly ve dvou různých desetiletích a v rozdílných společenských poměrech, ale jedno mají společné: pohled na osudy intelektuálů v naší historii a možné posuny v jejich vnímání, a vůbec ve vnímání společenských elit.

Méně známá z obou her, Motýl na anténě, je zajímavá datací svého vzniku. Poprvé vyšla v rámci souborného díla Václava Havla v nakladatelství Torst v roce 1999 a je zařazena mezi dramata Anděl strážný a Ztížená možnost soustředění, obě dokončená v roce 1968. Ovšem velmi pravděpodobně byl Motýl na anténě napsán již v roce 1963 nebo 1964, krátce po Zahradní slavnosti, s níž má mnoho podobných rysů. V roce 1964 vyhlásila Československá televize soutěž dramat se současnou tematikou, z nichž měla vzniknout původní televizní inscenace, a Václav Havel se do ní přihlásil právě s touto aktovkou. Původně byla zřejmě napsána jako divadelní hra a do podoby textu k televizní inscenaci upravena až pro tuto soutěž. Za tento scénář získal V. Havel zvláštní ocenění, které kromě možnosti natočení inscenace znamenalo i finanční odměnu. Jen pro zajímavost – finanční odměna činila celkem 8 550 Kčs a byla mu vyplacena ve dvou splátkách. Scénář byl zařazen do televizního dramaturgického plánu a začala se připravovat i jeho realizace, k níž ovšem po srpnovém vpádu pěti armád Varšavské smlouvy již nedošlo.

Svoji premiéru měl Motýl na anténě nakonec v roce 1975 v západním Německu, kdy jej režisér Jan David natočil v produkci Norddeutscher Rundfunk v koprodukci Österreichische Rundfunk Wien pod názvem Netopýr na anténě (Fledermaus auf der Antene). V Československé televizi bylo dílo realizováno až v roce 1990, kdy si pod režijním vedením Ladislava Smoljaka zahráli Nela Boudová, David Prachař, Květa Fialová a Jan Kašpar. V našem vinohradském zpracování uvidíte v roli intelektuála Jeníka Marka Holého, jeho ženu Marii ztvární Jana Kotrbatá, její maminku Simona Postlerová a instalatéra Baštu Jiří Maryško. A podle prozatímního průběhu zkoušení se mají diváci opravdu na co těšit, v souhře výše uvedených protagonistů vzniká skutečně legrační absurdní komedie.

Marek Holý na čtené zkoušce Havlových aktovekAudienci napsal Václav Havel v roce 1975 během dvou dnů původně jen pro nejbližší okruh svých známých a jejich pobavení. Ovšem velmi záhy se hra začala šířit a získala velký ohlas. Z pochopitelných důvodů nemohla být v době hluboké normalizace uvedena v kamenných divadlech; premiéru měla rok po svém vzniku, tedy v roce 1976, ve vídeňském Akademietheater. Další soukromá premiéra této hry se konala ve stejném roce v amatérském Divadle Na tahu v režii Andreje Kroba, kde se objevili Karel Beseda jako Sládek a Radek Bár coby Ferdinand Vaněk. Dnes je proslulá i původně neoficiální zvuková nahrávka z roku 1978, na níž Sládka ztvárnil Pavel Landovský (který se pak objevil i v první „oficiální“ premiéře Audience v pražském Činoherním klubu

10. ledna 1990 – spolu s Josefem Abrhámem) a Ferdinanda Vaňka sám Václav Havel.

Postava Ferdinanda Vaňka je v historii českého dramatu vůbec velmi zajímavá. Poprvé se intelektuál Ferdinand Vaněk objevuje právě v Audienci, ovšem následně je i protagonistou dalších dvou aktovek: Vernisáže a Protestu, takže můžeme mluvit o jakési „vaňkovské trilogii“. Postava Vaňka má mnoho shodných rysů se samotným autorem, ovšem samozřejmě s ním není totožná.

Tuto postavu si od Havla vypůjčili – s jeho souhlasem – do svých her i další autoři. Pavel Kohout ho použil v aktovce Atest a ve hrách Marast a Safari, Pavel Landovský v divadelních hrách Sanitární noc a Arest, Jiří Dienstbier pak ve hře Příjem.

Vinohradská inscenace režiséra Šimona Dominika se striktně drží Havlových textů (ostatně sám autor zakázal inscenátorům v jeho hrách škrtat) a nesnaží se o novátorské postupy, které by převrátily vyznění obou aktovek na hlavu; vychází především z herců a nabídne výsostné herecké divadlo. Obě aktovky – ač mají co říct i k dnešnímu světu a můžou v dnešní době působit jako jisté memento – jsou značně ukotveny v časech svého vzniku a tak k nim i přistupujeme jak po stránce výkladu, tak po stránce vizuální. Nesnažíme se o „muzeální“ inscenace, ale o přístup, který respektuje Václava Havla. A jelikož se jedná o absurdní komedie, věříme, že se všichni budeme i smát.