2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / II - ŘÍJEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PREMIÉRAUž je „čas na Havla“…Jiří Maryško bude hrát role Sládka v Audienci
a Pana Bašty v aktovce Motýl na anténě.

Vladimír Čepek

První premiérou letošní sezony na Studiové scéně Divadla na Vinohradech budou v pátek 29. listopadu dvě aktovky disidenta, dramatika a bývalého prezidenta Václava Havla Motýl na anténě a Audience. Jejich uvedení lze vnímat i jako příspěvek ke třicátému výročí sametové revoluce, ale rozhodně nejsou pouze tím.

Naposledy bylo dílo Václava Havla v Divadle na Vinohradech uvedeno v roce 2000 – tehdy režisér Jan Burian nastudoval také na Studiové scéně aktovky Rodinný večer a Vernisáž, kde účinkovali Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Antonie Hegerlíková, Lucie Juřičková, Vladimír Dlouhý a Jan Šťastný. Od té doby uplynulo již dlouhých devatenáct let, a s velkou mírou nadsázky by se dalo říct, že už je tedy „na Havla čas“. Ovšem tohle je opravdu spíš vtip, dramaturgických důvodů, proč uvést Havlovy aktovky, je více. Kromě již zmíněného třicátého výročí sametové revoluce je to zejména kvalita jeho textů, zároveň jejich nadčasovost a také v dnešní době opět se vracející aktuálnost. O kvalitě jeho her není sporu; Havel je spolu s Ionescem a Beckettem považován za jeden ze základních pilířů absurdního dramatu, byl a je překládán do mnoha světových jazyků a i dnes je uváděn na jevištích po celém světě.

Aktuálnost jeho textů spočívá v analogiích k současnému světu, který se překotně vyvíjí, potýká se s různými krizemi a mnoho lidí se v něm přestává orientovat. A s tím souvisí i hledání identity. Sám Václav Havel o vlastní dramatické tvorbě kdysi napsal: „… Snad bych se měl zamyslet nad otázkou, o čem ty hry vlastně jsou. Ať chci, nebo nechci, ať si to naplánuji, nebo nenaplánuji, vždycky se mi do her vrací – téměř obsedantně – jedno základní téma: totiž téma lidské identity… V mých hrách se ovšem tohle bytostně divadelní a dramatické téma vrací ve speciální podobě: jako téma identity v krizi. Jde o identitu rozkládající se a hroutící, rozplývající se a mizící. Je to tedy krize o to horší, že je nereflektovaná. (…) Bylo napsáno, že hlavním hrdinou je fráze. Fráze organizuje život, fráze vyvlastňuje lidem jejich identitu, fráze se stává vládcem, obhájcem, soudcem i zákonem. Baví mne psát různé krasořečnické promluvy, v nichž je s krystalicky čistou logikou obhájen nesmysl, baví mne psát monology, v nichž jsou vysloveny samé pravdy, a které jsou přitom od začátku do konce prolhané.“ V současné době, ať už se podíváme do médií, orgánů státní moci, nebo i do běžného života, jsou prázdné fráze používány stále častěji.

Marka Holého uvidíme jako Vaňka (Audience)
a Jana (Motýl na anténě).
A v neposlední řadě jsou tyto aktovky – i přes výše zmíněná závažná témata – neobyčejně komické a vtipné, humor zde vyplývá právě z absurdit nastavených situací a dialogů. V Motýlovi na anténě se ocitáme na oslavě třicátých narozenin intelektuála Jeníka; oslavě je kromě jeho ženy Marie a jeho tchyně přítomen ještě jejich nucený spolubydlící, pan Bašta, který ovšem pod náporem intelek­tuálních rozmluv o ničem usne. A z vedlejšího pokoje, jejž obývá právě pan Bašta, se začnou ozývat zvláštní zvuky. Jsou to koňské podkovy, které cinkají o dlažební kostky? Kapky deště? Nebo ještě něco jiného? Hra si dělá legraci z pseudointelektuálství, vypráví o lidech, kteří toho hodně napovídají, ale jejich akčnost se ztrácí, když je třeba přejít k činům. Zápletku Audience snad není třeba ani připomínat, příběh sládka v pivovaru, který si k velmi vážnému rozhovoru pozve svého podřízeného Vaňka, je notoricky známý. Ostatně postava spisovatele Ferdinanda Vaňka, která je jakýmsi alter egem Václava Havla, se objevuje i v hrách jiných autorů – Pavla Kohouta, Pavla Landovského a Jiřího Dienstbiera.

První studiovou premiéru sezony 2019/2020 nastuduje režisér Šimon Dominik a bude to již jeho třetí režie ve studiovém prostoru; dosud máte možnost navštívit obě jeho předchozí inscenace Ucho a Hrobníkova dcera (Zjevení). V obou aktovkách se objeví Marek Holý a Jiří Maryško a bude jistě velmi zajímavé a zábavné sledovat jejich souhru, kterou předvedli například při loňské Noci divadel v improvizovaném představení první čtené zkoušky Hamleta pod názvem Poprvé a naposled!. V Audienci ztvární Jiří Maryško Sládka a Marek Holý Vaňka, v Motýlovi na anténě bude Marek Holý hrát roli Jana a Jiří Maryško roli spícího instalatéra pana Bašty; v druhé jmenované aktovce (která ovšem bude v rámci inscenace uvedena jako první) se pak ještě můžete těšit na Simonu Postlerovou v roli tchyně a Janu Kotrbatou v roli Janovy manželky Marie. Abychom učinili faktografickým údajům zadost, doplňme ještě, že scénu vytvořil Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová a hudbu složil Jiří Hájek.