2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / I - ZÁŘÍ

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PŘIPRAVUJEMEDvakrát Václav Havel: Motýl na anténě a Audience

Vladimír ČepekVáclav Havel na fotografii z roku 1975

Dramatika Václava Havla se na českých jevištích vyskytuje, ovšem ne tak často, jak bychom u jednoho z nejslavnějších a celosvětově nejhranějších českých divadelních autorů 20. století (a počátku 21. století – abychom byli přesní) čekali. Právě dvě aktovky bývalého prezidenta budou první letošní vinohradskou studiovou premiérou. Jednou z nich bude patrně nejznámější Havlova hra Audience, druhou pak ta zřejmě nejméně známá – Motýl na anténě. Jejich nastudování se ujme umělecký šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci Šimon Dominik, který již ve studiu režíroval stále ještě uváděné tituly Ucho a Zjevení aneb Hrobníkova dcera.

Uvedení obou Havlových aktovek v době třicátého výročí sametové revoluce (či převratu nebo předání moci, chcete-li) samozřejmě není náhodné, výběr obou titulů s tímto výročím koresponduje a má být i jakousi poctou a přispěním k programu, který se k tomuto významnému datu připravuje. Není to však jen tohle výročí, co nás přimělo nasadit na repertoár právě tyto hry. Studiová scéna DnV se dlouhodobě věnuje uvádění českých textů, a to jak těch zcela nových, mnohdy i napsaných přímo pro tento konkrétní prostor a soubor, což se týkalo například nedávno uvedené hry Barbory Hančilové Za dveřmi, tak i těch takzvaně prověřených, možná dnes již klasických českých komorních titulů, které však stále mají co říct i dnešnímu publiku.

A právě takovými tituly jsou i obě připravované aktovky. Ač byly obě dvě napsány v šedesátých, respektive v sedmdesátých letech minulého století a vyjadřují se primárně k úplně jiné historické době, jsou dle našeho názoru aktuální i dnes; nejde jen o to, že připomínají dobu, kterou už bychom asi nechtěli opět prožít. Ale témata, a především povahové rysy a vlastnosti lidí jsou stále stejné, zůstávají pořád živé a aktuální a i dnes lze nalézt spojení našich dnešních osudů s realitou našich předků. Ale aby celé představování obou kusů nevyznělo příliš závažně: obě aktovky jsou především komedie, satirické, mnohdy absurdní, ale velmi dobře vy­pointované.

Motýl na anténě je napsán původně jako scénář pro televizní inscenaci a zároveň je to jediná Havlova hra, kterou vytvořil pro Československou televizi. Vznikla pravděpodobně v roce 1963, před srpnem 1968 ještě stihla být oceněna v autorské soutěži na původní televizní hru, ale její realizace se kvůli srpnovým událostem a vpádu „spřátelených armád“ odložila o dlouhých dvaadvacet let. Až v roce 1990 ji natočil režisér Ladislav Smoljak s Davidem Prachařem, Nelou Boudovou, Květou Fialovou a Janem Kašparem. Její doposud poslední divadelní zpracování – mluvíme-li o česko-slovenském prostoru – bylo uvedeno v loňském roce v banskobystrickém Bábkovém divadle na Rázcestí v režii Soni Ferancové jako příspěvek ke stému výročí vzniku společného státu.

Motýl na anténě nás zavede do jednoho pražského bytu, kde mladý intelektuál Jan slaví se svou ženou a tchyní své třicáté narozeniny. Oslavě je přítomen ještě jejich nucený podnájemník, instalatér pan Bašta, který ovšem pod náporem hlubokomyslných rozhovorů všeho druhu usne. A z vedlejšího pokoje, který obývá právě pan Bašta, se začnou ozývat zvláštní zvuky. Jsou to koňské podkovy, které cinkají o dlažební kostky? Kapky deště? Nebo ještě něco jiného? Hra si dělá legraci z pseudointelektuálství, vypráví o lidech, kteří toho hodně napovídají, ale nejsou až tak akční, když se má přejít k činům. A toto téma aktivity a pasivity a toho, že na různých úrovních se toho hodně namluví, ale už méně udělá, je i v dnešních časech aktuální a všudypřítomné.

Druhou aktovku, která bude součástí večera, tedy Audienci, asi není třeba nijak zvlášť představovat. Václav Havel ji napsal v roce 1975 a je částečně autobiografická. Postavu Ferdinanda Vaňka, intelektuála, který je nucen pracovat v pivovaru, ztvárnil na audiozáznamu ze sedmdesátých let sám Havel, v nejznámějším televizním zpracování z roku 1990 v režii Jiřího Menzela pak Josef Abrhám, jemuž byl jevištním partnerem Pavel Landovský v roli Sládka. Tento televizní film se objevil v distribuci i ve Spojených státech, kde celý projekt zaštítil svou osobní i uměleckou autoritou Paul Newman.

Postava Ferdinanda Vaňka – tohoto alter ega Václava Havla – se objevuje ještě i v další hře Protest a je také součástí velmi známé příhody z konce osmdesátých let. Dne 7. října 1989 se ve společenské rubrice sobotní přílohy komunistického deníku Rudé právo, jež se jmenovala Haló sobota, objevil inzerát tohoto znění: „Dne 5. 10. 1989 oslavil narozeniny FERDINAND VANĚK z Malého Hrádku. Za jeho namáhavou práci, kterou ve svém životě vykonával a vykonává, mu děkují a do dalších let hodně zdraví a dalších pracovních úspěchů mu přejí jeho spolupracovníci a přátelé.“ Součástí inzerátu byla Havlova fotografie. Inzerát podal Petr Rýgr, který nebyl disidentem, ale prostě měl rád Havlovy hry. Celá akce vzbudila v té době samozřejmě obrovské pozdvižení.

Ve vinohradském nastudování Havlových aktovek Motýl na anténě a Audience se můžete těšit na Marka Holého, Jiřího Maryška, Simonu Postlerovou a Janu Kotrbatou.

Premiéra 29. listopadu 2019