2018 2019

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

DIVADLO NA VINOHRADECH SEZONA 2018/2019/IV - PROSINEC Divadelní měsíčník, Vydává divadlo na Vinohradech

 

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIDivadlo městské, nebo armádní?

Hana Nováková

Už během poválečných reorganizací v roce 1945 se uvažuje o přidělení reprezentační budovy Vinohradského divadla Československé armádě. K této změně nakonec dojde až o pět let později, kdy je novým ministrem národní obrany jmenován Alexej Čepička: ten se chce podle vlastních slov „postarat o rozmach kultury v armádě“, a proto trvá na tom, že je třeba podle sovětského vzoru zřídit armádní divadlo.

Vinohradská scéna se stala Divadlem čs. armády...

Budoucnost vinohradské scény je v té době jedním z ostře diskutovaných bodů jednání Divadelní a dramaturgické rady i jejího nadřízeného orgánu, Kulturní rady ÚV KSČ: ředitel Městských divadel Jiří Frejka je podrobován vytrvalým ideologickým prověrkám. Když se objevuje vize Vinohrad jako armádního divadla, Frejka iniciativně píše ministru Čepičkovi a žádá jej o schůzku. Vypracovává podrobný návrh, jak by divadlo nadále vypadalo pod jeho vedením: kromě dramaturgického plánu zde vypisuje také „předpoklad nového personálního stavu“. V něm se sám nominuje na místo uměleckého šéfa (nikoli ředitele) a počítá nadále s dramaturgem Karlem Krausem i s podstatnou částí hereckého souboru – kromě těch, kdo vytrvale osnují jeho sesazení. V červnu 1950, necelé dva měsíce po nástupu do funkce ministra národní obrany, vydává generál Čepička armádní rozkaz, kterým zřizuje z vinohradské scény stálé armádní divadlo. Jeho soubor má ale získat nový tvar, když je po dalších jednáních Frejka shledán nežádoucím; ředitelem je jmenován představitel armády, plukovník František Prček, uměleckým šéfem režisér Aleš Podhorský.

Změnou provozovatele Vinohradského divadla je roztržena instituce Městských divadel, která měla společné nejen umělecké vedení, ale i herecký soubor. Provozovatelem menšího Komorního divadla totiž zůstává nadále pražský magistrát. Jako ředitel je proto nově jmenován režisér Ota Ornest. Ten působil donedávna jako režisér a dramaturg Realistického divadla; má herecké školení a válečné roky strávené v emigraci v Londýně ho vybavily mimořádnými jazykovými schopnostmi.

Scéna z inscenace Figarova svatba, r. Jiří Frejka, 1950

V rámci reorganizací je jmenován nejprve šéfem divadélka ve Stýblově pasáži: sál vybudovaný ve 30. letech původně nesl název Nové divadlo, nyní je přejmenován na Divadlo Komedie. A s tímto sálem získává také část hereckého souboru – herci Realistického divadla napsali – podle Ornestovy vzpomínky – každý na papírek, zda si přejí zůstat, nebo přejít s ním do Divadla Komedie. Záhy dostává Ornest zprávu, že se stává i ředitelem Komorního – a dvě scény pod jeho vedením budou novými Městskými divadly pražskými. I zde dostávají herci na výběr: Radovan Lukavský vzpomíná, že se „Vinohradské divadlo rozpůlilo vedví a my se mohli tajným hlasováním rozhodnout, kdo zůstane v Městských divadlech pražských, a tedy odejde do Ornestina, jak jsme tehdy říkali, a kdo přejde do armádního divadla, a tedy zůstane na Vinohradech. Řadě herců dalo ovšem armádní divadlo najevo, že o ně stojí.“ Vedle Lukavského za Ornestem odešli Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Marvan, Jaroslava Adamová a řada dalších. Ornest tak zahajuje se souborem sestaveným snad trochu nahodile, v němž si ale každý z herců spolupráci s ním záměrně vybral.

První premiérou Ornestových Městských divadel se stává 15. září 1950 Beaumarchaisova Figarova svatba – trochu překvapivě v režii odsunutého vinohradského ředitele Frejky. Ornest po letech vzpomíná, že ho tehdy s nabídkou oslovil sám Frejka, který měl inscenaci před prázdninami rozezkoušenou na vinohradské scéně. Vzhledem k tomu, že pět představitelů hlavních rolí svorně přešlo k Ornestovi, navrhl Frejka, že by inscenaci dokončil v Komorním divadle. „Byl by to můj dárek vašemu souboru do začátku.“ A přestože inscenace zřejmě zcela nedosáhla lehkosti Frejkových nejlepších režií, s počtem osmapadesáti repríz byla dárkem jistě vítaným a úspěšným vkročením do nové éry Městských divadel.

Scéna vinohradská, překřtěná na Divadlo československé armády, mezitím nabírá zcela jiný dramaturgický kurz: sezona je zde zahájena slavnostní premiérou původní hry Dukla, dokumentující vojenskou operaci československých jednotek na východní frontě, následovat bude sovětská Rodina s podtitulem „Hra o mládí V. I. Lenina v 10 obrazech“.