2018 2019

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

DIVADLO NA VINOHRADECH SEZONA 2018/2019/I - ZÁŘÍ Divadelní měsíčník, Vydává divadlo na Vinohradech

 

PREMIÉRA„Lžeš! Proto se nebojíš slov.“

Jan Vedral

Český národ miluje a uctívá své básníky. Pro českého básníka bylo slovo nástrojem dobývání pravdy z mnohohlasého prožitku světa. V těžkých dobách národa to bylo právě a zejména básnické slovo, které dokázalo dát lidem sílu a odvahu k postojům a činům přesahujícím úzkost přizpůsobivosti, k takovým činům, na něž jsme dodnes jako společnost hrdí.

Vizuál k inscenaciJosef Topol (1935–2015) byl velkým českým básníkem a současně básníkem jeviště. Jeho nesnadný životní osud je úsporně, ale výrazně napsán – dnes tak snadno a hloupě vysmívanou –snahou žít v pravdě a mluvit pravdivě.

Velkolepé básnické drama Konec masopustu, dnes už nezpochybnitelně jedno z desítky nejlepších českých dramat v historii našeho písemnictví, bylo – po různých potížích – uvedeno poprvé roku 1963. Od roku 1989, kdy se Josef Topol, odsouzený prolhanými lokaji normalizace k „literárnímu nebytí“, opět naplno vrátil do českého veřejného prostoru, je hra opakovaně inscenována jako součást kánonu českého vesnického dramatu.

Divadlo na Vinohradech připravovalo hru k uvedení k výročí vzniku republiky již roku 1988. Tlaku oficiální společenské lži však tehdejší ředitel divadla nedokázal čelit a z inscenace sešlo. Na konci téže sezony byla ovšem na Vinohradech uvedena v české premiéře Topolova poslední dokončená hra Hlasy ptáků. S ohlasem se roku 2012 setkala i vinohradská studiová inscenace básníkovy Kočky na kolejích, v přebásnění Josefa Topola uvádíme v současnosti také Euripidovu Ifigenii v Aulidě.

Po dodnes diváky vyhledávané inscenaci Preissové Její pastorkyně, ve které projevil jako režisér jedinečné porozumění jevištnímu vyjádření obrazu moravského venkova, se inscenace Konce masopustu ujal režisér (a sám také dramatik ctící váhu slova) Martin Františák.

V předjaří se na českém venkovském maloměstě chystá průvod maškar. Husar obelže jednoduchého mladíka Jindřicha, syna sedláka Krále, aby se stal Králem masopustu, který bude na konci veselice pohřben. S ním má být symbolicky pohřben i „soukromý sektor“.

Z rozmrzající země všude prýští voda a maškary vstupují, kam se jim zachce. Jindřich věří v pravdivost slov právě tak jako Král v poctivost rodově držené půdy. Doba proměny vesnice v padesátých letech je ve hře obrazně vylíčena skrze pravdivě napsané postavy s účinným porozuměním české povaze a venkovu. Je to doba zlomu životního způsobu a hodnotových rámců. Funkcionáři moci naléhají na sousedy, aby zlomili Králův odpor ke vstupu do družstva. Ti, kdo lžou a nebojí se slov, jsou vždy schopni svou užitkovou etikou proměnit i velká slova v blábol a velké city obrátit v tragédii. Rozlomená společnost stojí na konci hry s prázdnýma rukama nad mrtvým Jindřichem, Králem masopustu.

Hru dnes s novými zkušenostmi čteme nejen jako vzrušující obraz šedesát let staré minulosti, ale především jako pravdivý básnický obraz velkého zlomu, který dodnes nesmiřitelně polarizuje naši společnost ve vztahu k pravdě, půdě, svědomí, víře a práci.

Inscenaci připravujeme ke stému výročí vzniku Československa.

V početně zabydlené inscenaci hrají hlavní role D. Bambas, Z. Vejvodová, T. Pavelka, M. Frösslová, P. Rychlý, R. Rázlová, I. Bareš, P. Rímský, M. Lambora a mnoho dalších vinohradských herců.

Premiéra 19. října 2018