ROZHOVORSmysl pro humor považuji za Boží dar
Jan Vedral
Jiří Maryško (Hubený) v dramatu Peer Gynt
S Jiřím Maryškem jsme mluvili o divadle během hlavních zkoušek inscenace Harold a Maude, kde hraje postavu potrhlého policisty.
Na Vinohrady jsme vás pozvali před necelými čtyřmi lety, když Činohernímu studiu Ústí nad Labem hrozilo kvůli politické zvůli zrušení. Tehdy jste údajně zpohlavkoval jednoho ústeckého zastupitele a byl jste odsouzen k veřejně prospěšným pracím. Už máte odpracováno?
Ano, nabídli jste mi tehdy hostování v Mrożkově hře Láska na Krymu s Ivanem Řezáčem v hlavní roli. Bylo to v době, kdy se herci spolu s ostatními členy Činoherního studia ocitli na ulici. Takže ještě jednou děkuju. Ty veřejně prospěšné práce jsem ale nedostal za pohlavek radnímu, ty byly za vtip na účet ústeckých šedých eminencí. Mimochodem, byl mezi nimi i ten radní. Trest už mám odpracovaný – už jsem doplel poslední záhonek v růžové zahradě děčínského zámku, dostříhal poslední vinnou révu a dokrmil posledního páva. Překrásný trest.
Na DAMU jste studoval alternativní herectví, v divadle Demago jste se osvědčil jako mistr improvizace jednoho muže, v „Činoheráku“ jste byl studiovým hercem, měl jste sledovanou autorskou talk show na Stream.cz. Jak se cítíte v souboru a na jevišti největšího českého specializovaného a ze své podstaty také konzervativního divadla?
Herec by si měl, podle mého, vyzkoušet všechny disciplíny svého oboru, které se mu naskytnou. Platí to i o ostatních profesích – rozšířit si obzory a zkusit, kam až vám síly stačí. Na to, že bych se ocitl v angažmá Vinohradského divadla, bych si původně nepomyslel ani v duchu. Ale když už jste to riskli, rukavici jsem rád zvedl a rád se stal malou rybou ve velkém rybníku. Naštěstí v něm plavou velké ryby, které jsou dobré a občas vzácné, nejsou jedovaté a je radost se na ně dívat a plavat v tom s nimi. I když ztvárňuji převážně role opic, oslů, koček nebo trollů, netrpím tvůrčími nedostatky, protože ve svém divadle jednoho herce hraju převážně hlavní role. Proto je mi na Vinohradech dobře. A netýká se to jen jeviště, ale především zákulisí, které je téměř rodinné.
V inscenaci Nevzdávej to… jste s Václavem Vydrou vytvořili fungující komediální dvojici. Pracovat na jevišti s nadsázkou a komediální stylizací se vám daří. Komici přitom zpravidla bývají smutní lidé. Považujete se za komika?
„Komik a jeho svět“ býval mým nejoblíbenějším pořadem v dětství. A vůbec všechno – od americké grotesky přes francouzské komedie, skeče Kaisera a Lábuse až po Dikobraz, to byl můj svět. Navíc tam, kde jsem vyrůstal, bylo vždycky veselo a v rodině máme výhradně komedianty, takže to mám hluboko pod kůží. Smysl pro humor považuji za Boží dar a komedii za královskou disciplínu. Je to matematika, občas nevypočitatelná – komik, který nerozesměje, je na tom stokrát hůř než tragéd, který nerozpláče. Hůř je na tom snad jen tragéd, kterému se smějou. A jestli se považuji na komika? Pokud je to ten, kdo bývá smutný, tak ano.
Jiří Maryško a Jiří Plachý v inscenaci Sňatky z rozumuVelmi se vám dařilo v roli sebezničujícího provokatéra Smilera ve Smočkově Pikniku. Skoro jsem měl dojem, že ta role „vyjadřuje“ vaše osobní téma. Vtipkovat, narušovat falešnou idylu předstíraného souznění, provokovat až tam, kde dostanete tvrdě „do držky“. Jak to máte s autoritami?
Smočkův Smiler se z kouzelníka v kabaretu najednou stal vojínem v armádě, ve které se autorita neměří umem, ale frčkami. Jestliže se v kabaretu může uplatnit výhradně kreativní individualita, na vojně to mají přesně naopak. A to byla voda na Smilerův mlýn, pochopitelně. A protože se zdá, že i nám pomalu končí kabaret a hrozí, že se za autority prohlásí zase nějací troubové s frčkami, musíme je taky včas shazovat – navzdory té přesdržce. Shazovat vtipem – okna počkají na horší časy.
Dočetl jsem se někde, že podle mluvčího prezidenta republiky znamená Maryško ve staroslověnštině „idiot“. Jak to je?
Člověk, kterého jsem kdysi na Streamu označil za „Ovčího Mluvčáčka“ a ono se to chytlo, se mě teď pokusil trumfnout a vypotil ten humor s „idiotem“. Nevím, jak na Hradě, ale ve svém slovníku staroslověnštiny jsem idiota nenašel, a tak právník napsal do prezidentské kanceláře a žádal omluvu. Zpátky přišel dopis s vysvětlením, že to byla od pana mluvčího jen „hyperbola“, takže jim vlastně došly náboje ještě před přestřelkou. Ale není se čemu divit. Tahle parta byla nejvtipnější v dobách, kdy citovala Churchilla – na vlastní tvorbu nemá... Jinak jméno Maryško pochází od slova „maruna“, což bylo označení pro řimbabu. To je květina, ze které se vyrábí například tinktura na hmyzí bodnutí. Takže proti štípancům a hyperbolákům od hradního hmyzu jsem imunní. Ale je fakt, že Myškina už jsem kdysi hrál a na plakátech opravdu stálo „Maryško: Idiot“.
Kolik postav hrajete ve Sňatcích z rozumu a kterou z nich máte nejraději?
Ve Sňatcích hraji devět postav a všechno jsou to kupodivu lidé. Nejraději mám koncipienta Joska, který žádá o ruku Zuzany Vejvodové. Vždycky přitom cítím, jak mi muži v publiku závidí.
