Ü
2017 2018

ČERVENEC

SRPEN

ŘÍJEN

LISTOPAD

ZÁŘÍ

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

DIVADLO NA VINOHRADECH 2017/XII- ŘÍJEN Divadelní měsíčník, Vydává divadlo na Vinohradech

 

 

TŘI OTÁZKY pro doc. PhDr.
Vlastu Koubskou,
kurátorku
scénografických
výstav

Už nějakou dobu spolupracujete s  Divadlem na  Vinohradech jako kurátorka scénografických výstav, konaných ve  foyeru divadla. Jaké výstavy jste dosud připravila?

Vedení Divadla na  Vinohradech se  před  několika lety rozhodlo představit návštěvníkům jednu z  klíčových složek zdejších inscenací – scénografii a  kostýmní výtvarnictví – a  přizvalo mne ke  spolupráci. Chtěli jsme předvést skici, finální kresby, koláže či  malby, které  předcházejí výrobě scénických objektů, dekorací, rekvizit nebo oděvů pro  dramatické postavy. Dějinami a  teorií scénografie se  zabývám už dlouho, čtvrt století jsem pracovala v  divadelním oddělení Národního muzea a  stejně dlouho o  tomto oboru přednáším. Byla jsem proto touto nabídkou potěšena, scénografie jako disciplína je  nedílnou a  významnou součástí inscenace, ale jména výtvarných umělců zpravidla nejsou obecně známá.

DnV bylo a  je  přední pražskou scénou, proto se  tady i  ve  výtvarném oboru vždy střídaly nejvýznamnější osobnosti. V  prvních dvou výstavách jsme předvedli práce poválečné generace scénografů a  osobností druhé poloviny 20. století, následovalo dílo scénických výtvarníků působících zde v  prvních patnácti letech nového tisíciletí, na  němž se  ukázala proměna tohoto dramaticko-výtvarného oboru v  digitálním věku. Další výstavy pak byly věnovány významným umělcům – Jarmile Konečné, Zbyňku Kolářovi, Josefovi a  Adolfovi Wenigům.

Která  z  osobností, jejichž dílo jsme zatím vystavovali, je  vám nejbližší? Znáte někoho z  těchto umělců osobně?

Je  to  nelehká otázka, protože většina scénografů zde působících patřila ke  špičce oboru a  každá osobnost významně přispěla odlišným viděním, metodou pojetí, zpracováním scénického prostoru i  kostýmů. Za  klíčové postavy pro  výtvarný charakter DnV považuji Františka Tröstera nebo Zbyňka Koláře, především pro  jejich jedinečnou imaginativní práci se  scénickým objektem a  schopnost vytvořit mimořádně působivou jevištní atmosféru pomocí světla a  projekce. Ze  současných umělců dobře znám Karla Glogra, dlouholetého vinohradského šéfa výpravy, Janu Zbořilovou, jejíž kostýmy a  scéna vždy zásadně podpořily interpretaci dramatického textu, nebo Jana Duška, který  svou metodu akční, proměnné a  inspirativní scénografie vyučuje na  katedře scénografie DAMU. Měla bych ale jmenovat i  řadu dalších…

V  současné době pracujete na  přípravě další výstavy. O  jaký projekt jde?

Je  mi velkou ctí, že  mohu nyní připravovat výstavu scénického díla Josefa Čapka, a  to  právě zde, kde  působil jeho bratr Karel jako dramaturg a  režisér. Dílo Josefa Čapka patří k  vrcholným ukázkám českého meziválečného avantgardního scénického výtvarnictví. Malířskou scénografií navazoval na  slavná období scénografie baroka a  druhé poloviny 19. století, jeho scéna však nezachycovala realistickou podobu dějiště, nýbrž šlo o  stylizovaný antiiluzivní abstrahovaný obraz, který  především podporoval režijní interpretaci a  byl  zároveň divácky srozumitelný. Jeho scény jsou naplněny vlídným humorem, nadsázkou, ironií a  charakteristickou poetikou. V  kostýmních návrzích provedených bravurní kresbou často portrétoval konkrétního herce, karikoval typické rysy postavy nebo tváře. Ke  kresbě, která  působí jako velmi jednoduchá a  samozřejmá, došel pokorným hledáním a  důmyslnou stylizací.

Věřím, že  diváky potěšíme, a  srdečně zvu všechny na  vernisáž v  sobotu 18.  listopadu v  18 hodin do  foyeru na  I. balkoně.

 

Þ