Dechberoucí šermířský souboj v inscenaci Romeo a Julie. Až nesnesitelně brutální manželská rvačka v inscenaci Ucho. To jsou dvě nápadné položky, jimiž přispěl k úrovni a divácké atraktivitě inscenací Divadla na Vinohradech Petr Nůsek, umělecký ředitel agentury A.R.G.O. V generálkovém týdnu inscenace Ucha s ním hovořil Jan Vedral.
Jako kluk jsem pozoroval nácvik bojových scén v karlínské inscenaci Frimlovy operety Tři mušketýři. Jevištní šerm a zápas tam s operetními herci secvičovali pan Skyba a pan Plch. D’Artagnan Karla Fialy dokonce na jeviště přijel na živém koni. Orchestr řízený Karlem Vlachem se tak bál, že bylo nutno přikrýt jej hustou ocelovou sítí, aby kordy a dýky, házené předměty a padající herci nezasáhli muzikanty. Scény se musely udělat tak, aby z nich šel strach. Vy strach o účinkující nemáte?
Doufám, že se neurazíte, ale nesouhlasím. Ne každá bojová nebo akční scéna musí působit hrůzostrašně. Akční scény vnášejí do příběhu také humor, napětí, brilantní estetiku, případně ducha doby. Na první místo kladu bezpečnost, a to nejen herců, ale i všech zúčastněných. Tomu pomůže řada přístupů, kupř. dobře zvolené chrániče na míru, bezpečná vzdálenost a správný úhel, které zabezpečí herci jistý komfort. Stagefightové technologie, které používám, vycházejí z letité praxe sestavování bojových scén nejen na divadle, ale také u filmu. Využívám zkušeností, které jsem nasbíral nejenom já, ale kupříkladu i pan doktor Plch, kterého jste zmiňoval v úvodu. Mezi mé učitele patří nejen on, ale také Peter Koza z Bratislavy a britský choreograf Wililiam Hobbs (Tři mušketýři s Yorkem, Excalibur, Rob Roy, Mlhy Avalonu…). Herec se nesmí cítit být ohrožen, a děláme-li „bubu“ na diváka, tak jen proto, abychom ho vtáhli do děje…
Pral jste se jako kluk, když se teď živíte rvačkami? Nebo jste tyto dovednosti získal u nějakých „služeb“? Waterboarding, kterému Dan Bambas vystavuje v Uchu Toničku Talackovou, je proveden opravdu profesionálně.
Ano, bitka je přesvědčivá, doufám, že ji diváci nevezmou jako vzor k řešení domácích konfliktů. Povedla se především díky talentu a profesionalitě obou herců a režisérově důvěře. V žádných tajných službách jsem nepracoval, ale protože jsem byl vždycky jiskřivý typ, tak jsem se často ocital v nejedné jiskrné situaci… Výslechy na policii u toho nechyběly, nikdo mě ale netopil, mám hodně nakoukáno.
Pracujete pro film, divadlo i různé site specific a environmentální akce. V čem je specifická práce pro jeviště?
Největší zátěží kladenou na choreografa, herce a celý tým je nutnost častého opakování výkonu, u filmu zaskočí dublér. Ne že bych to v divadle nezažil, ovšem není to úplně obvyklé. Navíc třeba bojovou artikulaci (zvuky zásahu) musí obstarat samotní herci, u filmu se o to postará postprodukce.
Je mezi vinohradskými herci, s nimiž jste pracovně přišel do kontaktu, někdo, s kým byste se nechtěl utkat naostro? Pokud ano, proč?
Se všemi herci jsem doposud neměl tu čest, ale zbožňuji setkání na ostří.
