Václav Štech se narodil roku 1859 v Kladně. Tereza Verecká se narodila roku 1985 v Praze. Navzdory propasti 126 let, která dělí jejich příchod na svět, mají už teď několik věcí společných a od letošní Noci divadel, která se i v Divadle na Vinohradech uskuteční v sobotu 18. listopadu, toho budou mít společného ještě o notný kousek víc. Ten kousek se bude jmenovat Vinohradský případ a bude k vidění na Studiové scéně DnV.
Václav a Tereza mají společné to, že jsou oba literáti a dramatici, každý z nich, pravda, patří jiné době. Václav Štech oné gründerské době české společnosti, která na přelomu 19. a 20. století zakládala své národní instituce, což vyvrcholilo roku 1918 vznikem samostatného státu. Tereza Verecká době postmoderní, kdy jsou všechny tyto pracně vydobyté instituce postupně zesměšňovány, rozkládány zevnitř i zvenčí a zpochybňovány.
Václav Štech
Tereza Verecká
Václav a Tereza mají společný vztah k jedné z těchto institucí, kterou si naši předci vydobyli a zbudovali jako výraz své rostoucí kulturní potřeby a národního sebevědomí – k Divadlu na Vinohradech. Na dobové fotografii ze dne 24. listopadu 1907 stojí ve skupině ocylindrovavých celebrit jako jediný s buřinkou na hlavě i novopečený tajemník právě slavnostně otevíraného Vinohradského divadla Václav Štech. O rok později se zde po zákulisním a radničním převratu stane ředitelem a o pět let později je jiným zákulisním a radničním převratem z divadla vyhnán. Tereza Verecká v prosinci roku 2015 debutuje na Studiové scéně DnV jako dramatička hrou Na kamenném, kamenném poli (Job). Divadelní převraty se jí (zatím) týkají jen do té míry, že na jejím pracovním stole přistála skandální a skandalizující Štechova kniha Vinohradský případ, ve které se autor vypořádává se svou vinohradskou pětiletkou a se všemi svými domnělými i skutečnými nepřáteli, kvůli nimž nezůstal ředitelem po dobu, kterou by si podle svého skromného přesvědčení zasloužil, tedy až do své smrti (Václav Štech zemřel roku 1947). A z této knihy připravuje Tereza scénář literárního kabaretu, který diváci uvidí právě o oné Noci divadel. Kabaret připomene 110. výročí Divadla na Vinohradech.
Na Václava Štecha jsme na stránkách těchto novin častěji vzpomínali v souvislosti s jeho neortodoxním způsobem řízení divadla a jeho láskou k plnému hledišti a plné kase, často bez ohledu na uměleckou úroveň dílka předváděného na scéně. Připomeňme si ho alespoň jedním výrokem, který charakterizuje i objektivitu jeho Vinohradského případu: „Divadelní ředitel má být znalec divadelního umění, finančník a psycholog. Toho posledního je třeba, poněvadž výkonní umělci jsou v každém případě chytří lidé, ale dětinsky ješitní. Ješitnost je vůbec fluidum divadelních domů, každý v nich je jí stoprocentně prosycen: tenoristé, ředitel i billetáři, uklízečky a poslíčkové. Od personálu se ozývá v divadle od rána do noci: ,Já jsem odstrkován – já mám bídnou gáži – nízký plat – já nic nehraji – moje úspěchy – já se zde udřu – já mám odjinud báječné nabídky – já zde hraji jen psy – já – já – já – já – já!‘ “ Neudiví proto, že v závěru své knihy (a také v našem představení) volá Štechovo Já, jeho Ego, „na boží soud“ všechny, kdož se přičinili o jeho divadelní pád, a tím, podle jeho soudu, zkrátili život jeho citlivé manželce.
Vinohradský případ je skutečně kuriózní materiál, který mnoho napovídá o histrionské podstatě lidí u divadla a také ledacos o duchu vinohradské scény.
V režii Zuzany Burianové uvidíte jako Václava Štecha Otakara Brouska ml., spolu s ním hrají Markéta Frösslová, Šárka Vaculíková a Marek Adamczyk.
